Volavka bělolící

Volavka bělolící (Egretta novaehollandiae) je středně velký druh volavky.

Volavka bělolící
Volavka bělolící ve svatebním šatě
Stupeň ohrožení podle IUCN

málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádbrodiví a pelikáni (Pelecaniformes)
Čeleďvolavkovití (Ardeidaee)
Rodvolavka (Egretta)
Binomické jméno
Egretta novaehollandiae
(Latham, 1790)
Mapa s rozšířením
modře = zimoviště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Mapa s rozšířením
modře = zimoviště
zeleně = oblasti s celoročním výskytem
Synonyma

Ardea novaehollandiae

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dorůstá 60–70 cm[2] a váží asi 550 g.[3] Dospělí ptáci jsou převážně modrošedí s bílým opeřením na čele, lících a horní části hrdla. Duhovky má šedé, tmavě žuté nebo skořicově hnědé, zobák černošedý a končetiny tmavě žluté. Ve svatebním šatě má též růžovohnědá prodloužená pera na krku a hrudi a modrošedá na hřbetě.[4] Mladí ptáci jsou v porovnání s dospělci šedší a bíle zbarvené mají pouze hrdlo.[5]

Volavka bělolící žije na rozsáhlém území Australasie, včetně Nové Guiney, Indonésie, Nové Kaledonie a Nového Zélandu.[6] Vyskytuje se v mokřadech, bažinách, na pastvinách, loukách a mořských pobřeží.[5]

Mimo hnízdní období, kdy je teritoriální, se může při lovu kořisti, zejména pak krátce po deštích nebo povodních, zdržovat v menších volných skupinách.[6] Živí se rybami, obojživelníky, plazy a hmyzem. Hnízdo z větví buduje obvykle na listnatém stromě ve výšce 5–12 m.[5] V jedné snůšce je 3-5 světle modrých,[5] 48,5 × 35 mm[6] velkých vajec, na kterých sedí střídavě oba rodiče po dobu zhruba 25 dnů. Mláďata jsou pak opeřena ve věku 40 dnů.[6]

Reference

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. White-faced Heron [online]. Birds in Backyards [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
  3. White-faced Heron [online]. New Zealand Birds [cit. 2010-10-04]. Dostupné online. (anglicky)
  4. McKilligan, Neil (2005). Herons, Egrets and Bitterns. CSIRO Publishing. str. 104. ISBN 0-643-09133-5. (anglicky)
  5. Pizzey, Graham; Knight, Frank (1997). Field Guide to the Birds of Australia. Sydney, Austrálie, HarperCollinsPublishers. str. 111. ISBN 0-207-18013-X. (anglicky)
  6. Kushlan, James Anthony; Hancock, James, Thelwell, David (2005). The Herons. Oxford University Press. str. 170. ISBN 0-19-854981-4. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.