Voduška červená

• antilopa Ličiho
• lečve červená
• voduška lečve

Kohoutková výška u vodušky červené se pohybuje mezi 90–100 cm, tělo je dlouhé 1,3–2,4 m a hmotnost se pohybuje mezi 70 až 120 kg. Srst na horní straně těla je zbarvena kaštanově až černě a kontrastuje s bílou spodinou těla a hrdlem a černými páskami na nohách. Samci bývají tmavší a na rozdíl od samic mají až 90 cm dlouhé spirálovité rohy. Zadní končetiny jsou o něco delší než u jiných druhů antilop, což tvoří stejně jako prodloužené kopyta, která se při došlápnutí rozloží, adaptaci k lepšímu a rychlejšímu brodění v bažinatých a zaplavených oblastech.

Obývá většinou bažinaté oblasti nebo okolí řek a jezer, kde požírá vodní rostliny, které jsou dostupné v závislosti na výši vodní hladiny. Pokud spatří nebezpečí, velice rychle uteče do vody a to i do hloubky, kdy jim je voda po kolena. To většinu jejich hlavních predátorů, které tvoří větší šelmy, odradí. Jsou také skvělými plavci a díky větší délce svých končetin, jak už bylo zmíněno výše, se dokáže poměrně rychle a ladně pohybovat i po povrchu pokrytým bahnem.

Voduška červená je aktivní ve dne. Žije v ohromných stádech, které mohou čítat několik stovek, ba i tisíců jedinců a má systém malých teritorií zvaných leky. Členové jednoho stáda bývají obvykle jednoho pohlaví, až na období páření, kdy se jednotlivá stáda navzájem promíchávají. Před pářením spolu samci agresivně zápasí, k čemuž používají své rohy. Samice rodí po 225 dnech březosti jediné mládě. Voduška červená se může dožít až 15 let.

Rozeznáváme 4 poddruhy:

• Kobus leche kafuensis Haltenorth, 1963
• Kobus leche leche Gray, 1850
• Kobus leche robertsi Rothschild, 1907 †
• Voduška černá (Kobus leche smithemani) Lydekker, 1900

V Evropě je tento druh chován v necelých sedmi desítkách zoo.[2] V Česku chovají vodušky červené v následujících zoologických zahradách[2][3]:

• Zoo Dvůr Králové
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha
• Zoo Ústí nad Labem

V minulosti jí také chovaly v Zoo Zlín.

Na Slovensku je k vidění v Zoo Košice a Zoo Bratislava.[4]