Vodnice posvátná

Jezero s maximální hloubkou 280 m je teplotně stabilní, u dna je teplota vody celoročně 10 °C, u hladiny kolísá od 6 do 14 °C. Voda v jezeře má v důsledku vysoké nadmořské výšky (3800 m n. m.) snížený obsah rozpuštěných plynů (kyslíku), průměrný parciální tlak kyslíku je 100 mm Hg (u mořské hladiny je přibližně 130 mm Hg).[3][4]

Je žábou žijící trvale ve sladké vodě, na souš nevylézá. Je snadno rozpoznatelná podle "pytlovitého" vzhledu, který má v důsledku velkých, volných záhybů kůže. Má je po stranách, na hřbetě i zadních končetinách. Samci se od samic viditelně neodlišují.

Zbarvení těla je variabilní, ale vždy určitá část obsahuje barvu olivově zelenou nebo tmavě zelenou až černou, na zádech bývá skoro černá a na břichu světlá, někdy až špinavě bílá. Je velká až 14 cm a může vážit i 250 g, tělo má ploché a nebývá vyšší než 5 cm. Hlava je velká a plochá s kruhovitou tlamou, oči mají duhovky světle hnědé. Na předních končetinách má prsty volné, na silných zadních částečně spojené plovací blánou.[3][4][5]

Velké záhyby zvětšují plochu kůže přes kterou dýchá, tenká mokrá kůže funguje jako žábry a zajišťuje dostatek kyslíku k pokrytí metabolických nároků organizmu. Primárně dýchá kůži a za normálních podmínek se nepotřebuje vynořit nad hladinu pro vzduch.

Má v krvi vysoký počet červených krvinek a síť kožních žil je mnohem hustější než u jiných rodů, stejně tak dokáže přežít při mnohem nižším obsahu kyslíku v krvi. V porovnání s jinými, obdobně velkými žabami má však jen třetinové plíce, které ji na suchu udrží při životě jen několik málo hodin. V případě snížení obsahu kyslíku ve vodě, který občas klesá na 35 až 90 mm Hg,^[zdroj?!] vystrkuje nad hladinu čenich a jímá do plic vzduch, dokud se krev dostatečně neokysličí.[3][4][5][6]

Z vody na souš nevystupuje, dospělci žijí osaměle při jezerním dnu, mladší jedinci se zdržují zase výhradně u břehů v mělčích oblastech jezera. Jsou důkazy, že tyto žáby rostou po celou dobu života, do doby dospělosti rychle a pak se jejich růst zpomaluje. V přírodě se dožívají 5 až 15 let. V případě stresu se brání vylučováním mléčně zbarveného, lepkavého a hořkého slizu z celé pokožky.[3][4][5][6]

Živí se živočišnou potravou, hlavně vodními různonožci, měkkýši, hmyzem, drobnými rybymi a pulci žab. Svým krátkým jazykem není schopna uchopit suchozemskou kořist. Lapenou potravu polyká vcelku, případně za pomoci předních nohou. Má ze všech obojživelníků, vyjma mloků, nejpomalejší metabolismus.[3][4][5][6]

K páření dochází v létě (na jižní polokouli) v mělkých vodách v blízkosti břehů. Začátkem sezony se snaží samci nočním hlasitým voláním přilákat samici. Pářící se samec samici shora objímá v pase před zadními nohama. Samice vypouští vajíčka a samec je následně oplozuje. Z vajíček se líhnou nejdříve larvy, pulci, kteří se metamorfózou proměňují v žáby. Odhaduje se nakladení jednou samicí 500 vajíček ročně, první snůška proběhne asi v pátém roce života. Nebyla pozorována žádná péče o potomstvo.[3][4][5][6]

Početní stavy vodnice posvátné za posledních 15 let poklesly o více než 80 % a je proto IUCN prohlášena za kriticky ohrožený druh. Její lov i obchod je sice zakázán, ale stěží lze jeho dodržování kontrolovat a vymáhat. Tyto žáby jsou tradičně chytány a v širokém okolí jezera používány pro domnělé léčebné i afrodiziakální vlastnosti. Navíc byli do jezera vysazeni nepůvodní pstruzi, kteří se živí vajíčky a pulci žab. Soudí se, že velký splach pesticidů, hnojiv a dalších znečišťujících látek z okolí do jezera snižuje plodnost samic a zapříčiňuje špatný vývoj vajíček i pulců.

Chování v zajetí bývá obvykle úspěšné jen výjimečně a krátkodobě, stejně jako dosavadní záchranné programy na jezeře. To je také důvodem, že o životě vodnice posvátné není dostatek podrobných znalostí.[3][4][7]

Tento druh patří mezi velmi vzácně chované. Na počátku roku 2019 byl v celé Evropě jen v britské Chester Zoo, kam bylo v roce 2018 dovezeno 150 jedinců z americké Denver Zoo[8], které se podařilo vodnici jako první mimo oblast výskytu rozmnožit.[9] Jednalo se o historicky první příslušníky tohoto druhu v evropských zoo.[8] Dovezená zvířata byla na počátku roku 2019 dále šířena do evropských zoo Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií tak, aby byla vytvořena chovatelská síť, která se pokusí zachránit tento ohrožený druh. Mezi chovatele vodnice posvátné se také zařadila Zoo Praha v Česku. Mezi další evropské zoo s tímto druhem patří např. zoo v Rotterdamu či Amersfoortu (obě Nizozemsko) či Zoo Münster a Aquazoo Düsseldorf (obě Německo), v polské Wroclawi i ve dvou vídeňských zoo.[8] V červenci 2019 byl tento druh chován ve 12 evropských zoo.[10]