Vodní elektrárna Vrané

Přeliv všemi poli v létě 2006

Na samotném začátku 20. století byla stále živá představa o spojení Labe s Dunajem přes vltavskou vodní cestu. Požadavky na úpravu řeky Vltavy tak byly orientovány tímto směrem. První katastr vodních sil byl vypracován až v roce 1911 v rámci Studie vodocestné expozitury na splavnění a využití vodních sil. Třebaže přesný mapový podklad byl ještě nedostatečný, bylo na základně této zprávy vytvořeno množství návrhů, z nichž například návrh Ing. Radouše z roku 1911 počítal s vybudováním vysokých přehrad v okolí Svatojánských proudů a vyloučení lodní dopravy do střední Vltavy vůbec. Tento projekt zohledňoval pouze účel energetický. I přes celosvětový trend překotně rostoucí poptávky po vodní energii byl tento návrh považován za příliš radikální. Ve vodohospodářské studii pro vyrovnání odtoků z roku 1917, vypracované popudem Ředitelství vodních cest, byla stanovena možnost energetického využití řeky při zachování plné splavnosti. Od doby této zprávy se ve všech následujících projektech objevuje přehrazení na 84,3 říčním kilometru, tj. v místě pozdější Štěchovické elektrárny. V jednotlivých návrzích se objevují navrhované výšky hráze v tomto místě od 19 po 70 metrů. Přehrazení na nižším úseku, a to na 71,3 říčním kilometru je však ve všech návrzích podporováno zcela jednoznačně. Místo bylo dáno jednak hranicí dosažitelné splavnosti směrem od Prahy, jednak nutností zachovat nižší hladinu v úseku u Vraného s ohledem na pobřežní zástavbu a komunikace. Nadmořská výška maximálního vzdutí 200,5 metrů byla určena nutnou ochranou zástavby Štěchovic a příbřežních komunikací. Proto když v období hospodářské krize Ministerstvo veřejných prací rozhodlo o vytvoření pracovních sil na výstavbě vodního díla, bylo jednoznačně rozhodnuto o výstavbě právě u Vraného nad Vltavou.

Přípravné práce byly zahájeny koncem roku 1930. Podmínky nepřerušené plavby vedly k složitému zakládání stavby ve třech základních suchých jámách a k zajímkování dalších osmi stavebních ploch za použití osmi rozdílných typů a konstrukcí jímek. První stavební jáma byly vybudována pro založení plavebních komor. Druhá stavební jáma byla vybudována pro založení základů elektrárny a jednoho jezového pole. Třetí suchá jáma umožnila dobudování jezové části. U staveniště byla vybudována drtírna lomového kamene a dvě betonárky. Celkem bylo vytěženo 397 000 m³ kamene a uloženo 250 000 m³ betonu a zdiva. Na stavbě bylo pro výztuže i konstrukce použito 4 000 t oceli.

Na straně nádrže byl zdvižen železniční most u Skochovic a silniční most v Davli. Byly zvýšeny a upraveny pobřežní i železniční komunikace podél Vltavy i Sázavy. V dolním úseku bylo v šířce 30 metrů probagrováno koryto do Jarova u Zbraslavi. Vytěžený materiál byl použit k nasypávce výpadových silnic na jih od Prahy.

V prosinci 1935 byl spuštěn jednoroční zkušební provoz elektrárny.

Vrchním investorem bylo Ministerstvo veřejných prací, přímým investorem a generálním zpracovatelem projektu Ředitelství pro stavbu vodních cest v Praze. Dodavatelem stavební části byla firma Ing. B. Hlava a Ing. B. Domanský. Hydrotechnické jednotky dodala Českomoravské strojírny, generátor dodaly Škodovy závody. Dodavateli dalších prací byly firmy Bratři Prášilové, Vítkovické horní a hutní těžířstvo, Křižík-Chaudoir, Tudor Varta a Mikrophona, Bratři Knotkové.

Původní turbíny o hltnosti 75 m³/s přestaly po dostavbě vodních děl Slapy a Orlík vyhovovat novým průtokový poměrům. Možnými reakcemi na novou hydrologickou situaci mohla být instalace třetího soustrojí nebo výměna původních turbín za turbíny o větší hltnosti. V letech 1978-1980 byly nakonec původní turbíny zaměněny za nové o hltnosti 90 m³/s.  Důsledkem vyšší účinnosti zpracování přírodního hydrodynamického výkonu bylo navýšení roční výroby. V letech 1958-1937 byla roční výroba 57 milionů kWh, dlouhodobá roční výroba je 60 milionů kWh[1], a to i po poklesu průtoku vyvolaném sníženým příspěvkem Sázavy vlivem odběru z vodního díla Želivka.

V srpnu 2002 překročila pětisetletá voda o průtoku téměř 4 000 m³/s zhruba o třetinu propustnost jezu, stanovenou pro stoletou vodu a voda přelévala plavební komory. Dolní hladina se vyrovnala s horní hladinou. Zařízení vodního díla nebylo výrazně poškozeno a provoz elektrárny byl obnoven po opadu povodňové vlny.

V roce 2016 elektrárna Vrané nad Vltavou oslavila 80. výročí bezproblémového provozu.