Vojtěch Sucharda

Pocházel z uměleckého rodu Suchardů z Nové Paky, ve kterém se umělecké nadání dědilo z generace na generaci už od jeho praděda Jana. Loutkářství se vyučil v závodě svého otce a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu.[1]

Po absolutoriu spolupracoval na sochařských dílech svého bratra Stanislava, např. na pomníku Františka Palackého[1], budově nádraží Franze Josefa, Nové radnici. Od roku 1907 spolupracoval s architektem Kamilem Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Pro katedrálu vytvořil na 250 novogotických hlavic sloupů, vyřezávanou truhlu, několik kamenných plastik a dva vysoké reliéfy znázorňující stavitele dómu na průčelí stavby. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1913 se podílel mimo jiné i na sochařské výzdobě pražského paláce Koruna.

Za 1. světové války padl po čtyřech měsících služby do ruského zajetí[1], byl deportován do Nižního Novgorodu. Do Prahy se vrátil až roku 1918, další rok strávil jako voják na Slovensku.

V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichovou, s níž v roce 1920 založil divadlo V říši loutek (od roku 1928 Říše loutek).[1] Divadlo mělo sídlo nejprve na Letné, od roku 1928 v Ústřední knihovně hl. města Prahy. Jako principál souboru, režisér i loutkoherec zde pak působil čtyři desítky let, vytvořil 350 loutek a výpravu pro 137 her. V letech 1954 až 1956 režíroval celkem 20 her. Jako vedoucí souboru skončil v roce 1956 pro sluchovou chorobu.[2] V Říši loutek od roku 1962 působil jako recitátor, představitel dětských rolí a později i jako loutkoherec, Vladimír Marek.

V letech 1912, 1936 a 1948 se Vojtěch Sucharda podílel na rekonstrukcích Staroměstského orloje v Praze[1], pro který vytvořil dvanáct nových sošek apoštolů. Některé jeho restaurátorské zásahy ovšem budou při nadcházející rekonstrukci orloje odstraněny jako nepřípustné.[3] Během své práce na orloji ukryl do sochy svatého Tomáše v hliníkové tubě od doutníku několikastránkový dopis, kde svoji práci na sochách popisuje. Dopis byl objeven během rekonstrukce orloje v roce 2018.[4] V poválečném období byl také autorem návrhu na celkovou modernizaci výtvarného řešení Staroměstského orloje, který nebyl nikdy realizován.

S manželkou Annou, roz. Brichovou [5] měl dvě dcery – Annu (1909–1996) a Olgu (1911).[2] Po smrti své ženy v roce 1944, se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Balkovou, kadeřnicí Městských divadel na Vinohradech, která 10 let upravovala paruky v divadle Říše loutek.[2] Vojtěch Sucharda zemřel v Praze – Bubenči 31. října 1968.

Plastiky pro palác Koruna

• dostavba katedrály sv. Víta, Pražský hrad
• výzdoba chrámu sv. Jana Nepomuckého, Štěchovice
• výzdoba chrámu sv. Jiljí, Nymburk
• výzdoba chrámu sv. Petra a Pavla, Mělník
• výzdoba muzea, Hradec Králové
• 12 sošek apoštolů na Staroměstském orloji
• plastiky pro palác Koruna na Václavském náměstí
• pomníky padlým obětem války
• výzdoba budovy Hlavního nádraží v Praze
• pomník Františka Palackého v Praze
• kopie barokní kašny v pražské Loretě
• dřevořezby pro pražský kapucínský klášter
• loutky divadla Říše loutek
• busta Charlotty Garrigue Masarykové v Praze
• pomník vojenského pilota Vincence Komendy v Pičíně u Příbrami

• Antonín Dolenský: Kulturní adresář ČSR, vyd.  Českolipská knih– a kamenotiskárna, Česká Lípa, 1936, str. 518
• Vojta Sucharda, český sochař, 1978, Novotný J.A., kat. 26 s., soupis díla, vyd. KDHMP, GHMP, Podkrkonošské muzeum v Nové Pace, Praha, Nová Paka

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vojtěch Sucharda na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vojtěch Sucharda
• Vojtěch Sucharda v informačním systému abART
• ARTMUSEUM.CZ - Vojtěch Sucharda
• KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století