Vodárenská věž (Tábor)

Stavba staré vodárny, stojící na pravidelném pozemku[3] p. č. 562 o výměře 34 m², je situována na jižním konci dnešního Tržního náměstí (dříve tzv. "Velký šanc"),[4] a na severním konci Žižkovy ulice. Vodárenská věž byla vestavěna do hlavní hradební zdi, která je z období vlády Přemysla Otakara II.

Stará vodárna byla postavena již na přelomu 15. a 16. století (v roce 1502), po vybudování Jordánu, nejstarší nádrže ve Střední Evropě (na Košinském potoce, roku 1492). Důvodem budování byl nedostatek pitné i užitkové vody ve městě. Vodu do věže, nacházející se 32 m nad hladinou nádrže (a 436 m/n. m.), vytlačovalo čerpací zařízení z tzv. vodárenských mlýnů, poté byla unikátním dřevěným potrubím rozváděna do městských kašen.[4]

Po velkém požáru v roce 1559, kdy ohni podlehla velká část domů v centrální části města, byla stavba obnovena. Až do 16. století bylo základní stavební surovinou dřevo, a tak paradoxně ničivé požáry z let 1525–1559 pomohly dalšímu rozvoji města. Byly důvodem ke kamenné přestavbě, a často i k uplatnění nových architektonických prvků.[5] Také při obnově vodárenské věže vznikly dva renesanční obloučkové štíty.

Roku 1874 byl vyměněn na věži rezervoár, v letech 1877 a 1925 byla věž průběžně opravována.

V roce 1972 bylo provedeno statické zajištění zdi, na které věž stojí, ve stejném roce proběhla také oprava střechy.[6]

Původně v jihovýchodním rohu Tržního náměstí, při vjezdu z ulice Žižkovy, stál dům. V roce 1798 rozdělila vdova Eufrosina Pokorná dům čp. 254 (tehdy Josefínské číslo 221) na dvě části. Od té doby byl dům rozdělen. V roce 1826 se součástí levé části domu, dnes čp. 2855, stala bašta (půlválcová věž v hlavní hradební zdi). Mezi vodárenskou věží a pravou částí domu, dnes čp. 254, byl vždy dvorek. V současné době stojí na místě obou objektů novostavba přízemního domu.

Poslední velká rekonstrukce objektu vodárenské věže proběhla v roce 1983.

Během archeologického výzkumu byla u nádrže nalezena historická vodní výpusť; za tento objev byla v roce 2013 táborským archeologům udělena prestižní cena Patrimonium pro futuro v kategorii Objev, nález roku.[7]

Při opravách v roce 2020 proběhla mj. výměna oplechování (za původní měděné), také díky použití tzv. trassové malty,[8] regulující vlhkost zdiva, se prodloužila jeho životnost. Mechanicky i chemicky byla očištěna celá fasáda, odstraněny lišejníky a mechy, proběhlo její zakonzervování.[9][10]

městské opevnění s věží

Vodárenská věž je renesanční stavbou, přičleněnou k původnímu městskému opevnění (východní stěnou stojí na hradbách). Je zdobena sgrafitem, severní a jižní průčelí jsou ukončena obloučkovými štíty.

Hranolová věž má obdélný půdorys, je třípatrová, zakončena sedlovou, dnes modřínovou šindelovou střechou (dříve krytou bobrovkami).[10]

Zdivo je smíšené, omítka v přízemí hladká, od patra začíná sgrafitová výzdoba. Psaníčková sgrafita pokrývají plochu věže ve všech patrech, ze všech stran. Jednotlivá patra prolamuje několik okének různých velikostí. V prvním patře je prolomeno okno na jižní straně, ve druhém patře na západní, jižní a východní straně a ve třetím patře se nachází větší, segmentově zaklenuté okno, otevřené směrem k severu.

Průčelí je ukončeno úzkou profilovanou korunní římsou. Severní a jižní štít se skládá ze tří řad obloučků, jejich vnější stěny jsou kryté oplechováním. U severního štítu jsou v prostřední řadě obloučků dvě okénka.[11]

Vstup do věže je ze západní strany, jedná se o úzké svlakové dřevěné dveře v segmentovém záklenku. Dveře jsou z vnitřní strany uchyceny pomocí horizontálního kování na trnech.

V interiéru, osvětleném úzkými okénky s kamennými ostěními, jsou patra přístupná po úzkém, poměrně strmém dřevěném schodišti, konstrukce mezi patry je také dřevěná.

V renesanční vodárně se dnes nachází galerie, sloužící pro výstavy výtvarného umění.[12] Galerii Vodárenská věž provozuje město Tábor od roku 1997, v jejích netypických prostorách vystavují zejména mladí a začínající výtvarníci, kteří nejsou svázáni konvencemi.[13] Stavba nedisponuje výtahem.

Severně od galerie na Tržním náměstí probíhají historické trhy a jiné kulturní akce, připomínající minulost města,[14] také se zde nachází parkoviště.[15] Z hradeb pří ústí Žižkovy ulice je vyhlídka na Jordán.[16] Nádrž Jordán (rozloha 50 ha, hloubka až 18 m) dnes, mimo zásobování vodou, slouží také k odpočinku obyvatel i turistů.[17]

Historická památka byla, díky modelu studentů SPŠ Tábor, účastna v soutěži Stavba z vlnité lepenky, téma Národní kulturní památka České republiky.[18]

Současnost se v Táboře prolíná s minulostí, s historickou atmosférou jeho ulic a domů, včetně staveb, jakými je i vodárna. Také proto je město označováno za jedno z nejmalebnějších měst v České republice.[19]

• JANKOVEC, O.: Výběrový katalog urbanistických a stavebních proměn historické zóny města Tábora. Město Tábor, 2002
• ROHÁČEK, M.: Program regenerace městské památkové rezervace Tábor a okolí pro roky 2007 – 2010
• MICHALKOVÁ, J.: Přehled proměny Starého města Tábora od roku 1990 do roku 1999
• BRATKA, Petr aj. Tábor Městská památková rezervace. 1.vyd. Tábor, Ars Monument, 1992. ISBN 80-901174-0-6

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vodárna na Wikimedia Commons

Fotografie:

• https://www.turistika.cz/mista/tabor-renesancni-vodarenska-vez/foto?id=411900
• https://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/diacky/diacek0202.html
• https://www.facebook.com/mutaborcz/posts/4744536782285892
• http://www.galerietabor.cz/vodarenska-vez/