Vnitřní falangeální buňka

Vnitřní falangeální buňky jsou známější jako Deitersovy buňky, pojmenovány byly po německém neuroanatomovi Otto Deitersovi. Stejně jako Hensenovy buňky, vnitřní a vnější pilířové buňky a vnitřní podpůrné buňky, patří do skupiny podpůrných buněk Cortiho orgánu, který se nachází v hlemýždi vnitřního ucha. Vnitřní a vnější vláskové buňky, které se nachází v tunelu Cortiho orgánu, jsou podpírány právě Dietersovými buňkami.

Struktura
Vnější vláskové buňky a Deitersovy buňky

Deitersovy buňky se skládají z mikrotubulů a mikrofilament a mají pro ně charakteristický falangeální výběžek. Uspořádání mikrofilament hraje důležitou roli v mikrochemii hlemýždě. Deitersovy buňky tak dokážou předávat mechanické impulsy mezi buňkami a koordinovat posun přilehlých buněk.

Na Deitersových buňkách lze rozpoznávat tři části. První z nich je tělo buňky, které vytváří protáhlý pohárek, na jehož svrchní stranu nasedají vnější vláskové buňky. Celá tato struktura vychází z basiliární membrány Cortiho orgánu. Druhou částí jsou přímé falangeální výběžky. Ty prochází šikmo kolem těla Deitersových buněk a ústí vedle vnějších vláskových buněk, aniž by se jich jakkoli dotýkaly. Třetí částí těchto buněk je hlavička falangeálního výbežku, která vytváří těsné spoje s apikálním okrajem vnějších vláskových buněk na úrovni retikulární laminy.

V Deitersových buňkách se nachází relativně málo buněčných organel – drsné endoplazmatické retikulum, lyzozomy a mitochondrie. V okolí jadérka se zdá být nízká elektronová hustota.

Iontový metabolismus

ATP dokáže stimulovat uvolnění Ca2+ z vnitřních zásob Deitersových buněk. Tyto kationty pochází z falangeálních výběžků, následně jsou rozšířeny v podobě vlny směrem k buněčnému tělu, což naznačuje přítomnost purinoreceptorů ve falangeálním výběžku.

Když je koncentrace volného vápníku v Deitersových buňkách navýšena, hlavičky falangeálního výběžku se posunou, čímž se zvýší jejich tuhost. K tomuto jevu může docházet díky uspořádanému cytoskeletu skládajícího se z potenciálně kontraktilních proteinů, jako jsou aktinová mikrofilamenta, mikrotubuly a tropomyosin.

Patologie

Pokud je vnější oblast Cortiho orgánu (vnější vláskové buňky, třetí řada Deitersových buněk a k nim přilehlé Hensenovy buňky) vystavena intenzivnímu zvuku, buňky se posouvají směrem ke středu hlemýždě, což je zároveň doprovázeno snížením jeho citlivosti na zvuk.

Pakliže je ucho příliš vystavováno mechanickým a akustickým podnětům, dochází ke zvýšení intracelulární koncentrace vápníku, což vede k dynamickým stahům sluchového orgánu. Právě Deitersovy buňky vyvolají pohyblivost vnějších vláskových buněk a ohýbání falangeálních výběžků.

Mechanismus stahu Cortiho orgánu vyvolaného příliš hlasitým zvukem může být indukován změnou koncentrace volného intracelulárního vápníku, která vede ke ztuhnutí vnějších vláskových a Deitersových buněk. Tento jev může být ochranným reflexem proti zvukovému traumatu, protože hlasitost přesahující ochranou kapacitu ucha vede k poničení vnějších vláskových buněk.

Reference
  1. D. DULON, C. BLANCHET a E. LAFFON. Photoreleased Intracellular Ca2+ Evokes Reversible Mechanical Responses in Supporting Cells of the Guinea-Pig Organ of Corti. Biochemical and Biophysical Research Communications [online]. 1994, 201(3), 1263-1269 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0006-291X. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/8024570/
  2. BODIAN, David. Electron microscopic atlas of the simian cochlea. Hearing Research [online]. 1983, 9(2), 201-246 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0378-5955. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/037859558390028X
  3. SLEPECKY, Norma a Steven C. CHAMBERLAIN. Tropomyosin co-localizes with actin microfilaments and microtubules within supporting cells of the inner ear. Cell and Tissue Research [online]. 1987, 248(1), 63-66 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0302-766X. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/3552243/
  4. FRIDBERGER, A., A. FLOCK, M. ULFENDAHL a B. FLOCK. Acoustic overstimulation increases outer hair cell Ca2+ concentrations and causes dynamic contractions of the hearing organ. Proceedings of the National Academy of Sciences [online]. 1998, 95(12), 7127-7132 [cit. 2021-03-15]. ISSN 0027-8424. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9618550/
  5. MOGENSEN, M. M., C. G. HENDERSON, J. B. MACKIE, E. B. LANE, D. R. GARROD a J. B. TUCKER. Keratin filament deployment and cytoskeletal networking in a sensory epithelium that vibrates during hearing. Cell Motility and the Cytoskeleton [online]. 1998 [cit. 2021-03-15]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/9786089/
  6. LI–DONG, Zhao, Liu JUN, Hu YIN–YAN, Sun JIAN–HE a Yang SHI–MING. Supporting Cells–a New Area in Cochlear Physiology Study. Journal of Otology [online]. 2008, , 9 - 17 [cit. 2021-03-15]. ISSN 1672-2930. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S167229300850002X
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.