Vlk mexický

Vlk mexický (Canis lupus baileyi), nazývaný obvykle španělsky lobo, je poddruh vlka obecného. Původně se vyskytoval v severní části Mexika, Arizoně, Texasu a Novém Mexiku. Značnou část obývaného území tvoří Sonorská poušť. Je to jeden z nejméně početných vlků.

Vlk mexický
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaobratlovci (Vertebrata)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpsovití (Canidae)
Rodvlk (Canis)
Druhvlk obecný (Canis lupus)
Trinomické jméno
Canis lupus baileyi
(Nelson & Goldman, 1929)
Původní rozšíření vlka mexického (fialově)
Původní rozšíření vlka mexického (fialově)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie a popis

Vlk mexický je geneticky blíže poddruhům vlků obecných z Eurafrasie, než ostatním americkým subspeciím. Jeho předkové patřili zřejmě mezi první vlky, kteří v pleistocénu migrovali z Asie do Ameriky. Později byl dalšími poddruhy zatlačen více na jih. Je to nejmenší poddruh vlka obecného na americkém kontinentě, což je v souladu s Bergmannovým pravidlem. Hmotnost se pohybuje mezi 23 a 41 kilogramy a délka včetně ocasu nejčastěji 1,4-1,8 metru.

Biologie

Tvoří menší smečky o 5 až 6 jedincích. Je vynikající běžec, který dokáže štvát kořist na velmi dlouhé vzdálenosti. Loví převážně jeleny (Cervus elaphus), vidlorohy, hlodavce a pekari, v nouzi i menší kořist. Pokud má možnost, zabíjí i lidmi chovaný dobytek.[1]

Ohrožení
Aztécký bůh Xolotl, který měl zřejmě předobraz v mexickém vlkovi
Detail hlavy mexického vlka

Aztékové ho uctívali a považovali za symbol války a slunce. Je možné, že vzhled aztéckého boha Xolotla vznikl právě podle vlka mexického.

Kolem roku 1900 byl v oblasti výskytu hojný. Počátkem 20. století však jejich populace začala z důvodu lovu, zvláště za pomoci pastí a jedů klesat. V roce 1927 vyhynul v Novém Mexiku. Poslední divoce žijící vlk mexický byl zastřelen v Texasu v roce 1970, ovšem existují i nepotvrzená pozorování i po zastřelení posledního jedince. V roce 1976 byl zařazen mezi ohrožené druhy. V roce 1999 bylo v zajetí 178 jedinců. Postupně začali být vypouštění do volné přírody, nejprve v Arizoně a později i v Mexiku. V roce 2014 žilo ve volné přírodě 109 vlků.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mexican wolf na anglické Wikipedii.

  1. MERKLE, Jerod A., a kol. Summer Diet of the Mexican Gray Wolf (Canis lupus baileyi). The Southwestern Naturalist. 2009, roč. 54, čís. 4, s. 480–485. Dostupné online. (anglicky)
  2. 2014 MEXICAN WOLF POPULATION SURVEY COMPLETE - POPULATION EXCEEDS 100

Literatura
  • ANTAÑO-DÍAZ, Laura Aleida, a kol. REINTRODUCCIÓN DEL LOBO GRIS MEXICANO (Canis lupus baileyi) MEDIANTE ESTUDIOS DE COMPORTAMIENTO. San Rafael Atlixco #186, Col. Vicentina CP 09340 Iztapalapa. México: Departamento de Biología Universidad Autónoma Metropolitana Iztapalapa Av. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-22. (španělsky) Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine
  • BESCHTA, Robert L., RIPPLE, William J. Mexican wolves, elk, and aspen in Arizona: Is there a trophic cascade?. Forest Ecology and Management. 2010, s. 915–922. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-12. (anglicky) Archivováno 12. 9. 2015 na Wayback Machine
  • HEDRICK, P. W., FREDRICKSON, R. J. Captive breeding and the reintroduction of Mexican and red wolves. Molecular Ecology. January 2008, roč. 17, čís. 1, s. 344–350. Dostupné online. (anglicky)
  • CHAMBERS, S. M., a kol. An account of the taxonomy of North American wolves from morphological and genetic analyses. North American Fauna. January 2012, roč. 77, čís. 1, s. 1–67. Dostupné online. (anglicky)
  • MERKLE, Jerod A., a kol. Summer Diet of the Mexican Gray Wolf (Canis lupus baileyi). The Southwestern Naturalist. 2009, roč. 54, čís. 4, s. 480–485. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.