Vladimír Clementis
Vladimír „Vlado“ Clementis (20. září 1902 Tisovec, okres Rimavská Sobota, Slovensko – 3. prosince 1952 Praha) byl slovenský komunistický politik, publicista a diplomat. V poúnorové vládě Klementa Gottwalda nahradil Jana Masaryka na pozici ministra zahraničí. Byl však obviněn ze slovenského buržoazního nacionalismu, v lednu 1951 zatčen, v listopadu 1952 odsouzen v procesu s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského k trestu smrti a 3. prosince 1952 popraven.
JUDr. Vladimír Clementis | |
---|---|
Narození | 20. září 1902 Tisovec Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 3. prosince 1952 (ve věku 50 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | oběšení |
Národnost | Slováci |
Alma mater | Právnická fakulta Univerzity Karlovy |
Povolání | politik, spisovatel, diplomat a právník |
Ocenění | Čestné občanství města Kladna (1949) Hrdina Československé socialistické republiky (1968) velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska |
Politická strana | Komunistická strana Československa |
Nábož. vyznání | luteránství |
Choť | Ludmila Clementisová |
Funkce | ministr zahraničních věcí Československa (1948–1950) poslanec |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Životopis
Studentské období
Od začátků studií roku 1921 na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze se angažoval v socialistickém hnutí akademické mládeže. V roce 1922 založili tito levicoví intelektuálové sdružení slovenských socialistických studentů, v kterém se věnovali studiu marxistické filozofie a ruského umění. V roce 1924 začali vydávat čtvrtletník DAV, proto se jim říkalo davisté. Clementis se díky svému razantnímu a zároveň kultivovanému způsobu stal jejich neoficiálním vůdcem. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ).
Advokát a poslanec
V letech 1926 až 1930 byl advokátním koncipientem, v letech 1931 až 1939 advokátem v Bratislavě. V letech 1935 až 1938 byl poslancem Národního shromáždění.
Exil
V březnu 1939 emigroval přes Polsko a SSSR z rozhodnutí strany do Paříže. Odtud měl jít do Severní Ameriky a rozvíjet činnost pro KSČ mezi krajany v USA a Kanadě. Clementis však kritizoval uzavření paktu Molotov–Ribbentrop v srpnu 1939, za což byl v Paříži vyloučen ze strany. V říjnu 1939 se spolupodílel na vydání memoranda slovenských politiků (Milan Hodža, Štefan Osuský, Jan Pauliny-Tóth) o postavení Slovenska v budoucím československém státě. Ve stejném měsíci byl internován ve Francii. Potom odešel do jihofrancouzského městečka Agde, kde se přidal k tvořícím se československým jednotkám jako voják-nováček. Spolu s jednotkou se přepravil do Velké Británie, kde ho zpočátku internovali za účast na vzpouře v Cholmondeley, na podkladě intervence od československé exilové vlády ho propustili. V letech 1941 až 1945 působil v londýnském rozhlasovém vysílání pro Československo jako žurnalista a hlasatel pod jménem Peter Hron.
Zpátky ve vlasti
V roce 1945 byl opět přijat do KSČ a stal se státním tajemníkem na ministerstvu zahraničních věcí. Od smrti Jana Masaryka v březnu 1948 do března 1950 byl ministrem tohoto rezortu. Na IX. sjezdu KSČ v roce 1949 byl zvolen za člena Ústředního výboru (ÚV) strany. Zůstal jím do roku 1951. V té době řídil „repatriace“ maďarského obyvatelstva ze Slovenska.
V lednu 1951 byl na základě vykonstruovaného obvinění z pokusu o protistátní spiknutí zatčen, o rok později byl odsouzen na smrt a 3. prosince popraven. V roce 1963 byl rehabilitován a 30. dubna 1968 dostal in memoriam vyznamenání Hrdina ČSSR.[1]
Dílo
- Slovackaja literatura (uveřejněno v ruštině ve Věstníku zahraniční literatury – Věstnik inostrannoj litěratury), nejucelenější obraz slovenské literatury a jejích národních specifik, 1930
- Slovenský ľud a odkaz T. G. Masaryka, brožura, 1937
- Usmerňované Slovensko, 1942
- Zem spieva, sborník slovenské poezie 19. a 20. století, 1942
- Panslavizmus kedysi a teraz (Československý výbor pro slovanskou vzájemnost, Londýn), 1943
- Medzi nami a Maďarmi (Londýn 1943) (Eko Konzult Brat. 2008 Ed. Ladislav Deák)
- Slováci a Slovanstvo (Londýn 1944)
- Hnev svätý, antológia (Londýn 1944)
- Slovanstvo kedysi a teraz (1946)[2]
- Odkazy z Londýna, publicistické odkazy z let 1941 – 1942, kdy byl komentátorem a hlasatelem československého vysílání v Londýně (Londýn 1947)
- Nedokončená kronika (1964) (Tatran Brat. 1989)
Odkazy
Reference
- BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Clementis Vladimír, s. 42.
- REDAKCIA. E-kniha: Vladimír Clementis: Slovanstvo kedysi a teraz. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-12-18 [cit. 2020-01-28]. Dostupné online. (slovensky)
Literatura
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 174.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 9. sešit : C. Praha: Libri, 2008. 369–502 s. ISBN 978-80-7277-366-4. S. 438–439.
- Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha: Ministerstvo spravedlnosti, 1953. 547 s. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladimír Clementis na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Clementis
- server totalita.cz
- MZV ČR