Vladislav Brdlík

Narodil se v Žirovnici.[2] Jeho otec Josef Brdlík (1848–1932) zde měl vlnařskou továrnu a působil jako poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady ve Vídni.[3] Vladislav Brdlík maturoval na reálce v Praze, pak následovala vysokoškolská studia. Vystudoval chemické inženýrství na Vysokém učení technickém v Praze, kde později dosáhl titulu doktora technických věd, na stejné vysoké škole se habilitoval v oboru zemědělské správovědy, stejný obor studoval i na univerzitě ve Vratislavi. Následovaly ještě tři roky na univerzitách v Německu, Nizozemsku a v Anglii. Po dokončení studií podniknul studijní cestu kolem světa.

V roce 1910 se stal soukromým docentem, začal vydávat odbornou revue Zemědělský archiv. Roku 1912 byl jmenován mimořádným profesorem. Záhy po vzniku republiky v roce 1919 se stal řádným profesorem zemědělské ekonomiky na Vysoké škole zemědělské a lesního inženýrství při ČVUT v Praze.

V letech 1920 – 1921 byl ministrem zemědělství a roku 1921 byl jmenován ministrem pro zásobování lidu. Podílel se na přípravě pozemkové reformy. Velmi aktivně se zapojil do práce technicko-ekonomické badatelské instituce Masarykovy akademie práce, kde vykonával funkci místopředsedy (vicepresidenta),[4] byl členem národohospodářského ústavu Akademie věd a umění, místopředsedou Zemědělské jednoty ČSR a odborné funkce zaujímal i v zahraničních organizacích. Kromě jiného byl i účastníkem mírové konference v Paříži 1919.

V letech 1922 – 1924 byl děkanem a v roce 1924 – 1925 rektorem ČVUT. Od roku 1926 do roku 1934 byl viceguvernérem Národní banky Československé. Po parlamentních volbách v roce 1929 získal mandát poslance Národního shromáždění ČSR za agrární stranu. Křeslo ale nabyl až jako náhradník roku 1933 poté, co zemřel poslanec Josef Kalaš. Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1935. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení senátu roku 1939, přičemž krátce předtím ještě v prosinci 1938 přestoupil do nově vzniklé Strany národní jednoty.[5][6][7]

V roce 1948 emigroval do Německa a později do USA, kde pokračoval v odborné i politické práci. Pracoval v Radě svobodného Československa a ve vedení exilové agrární strany, přednášel na univerzitě Akronu v Ohiu, kde 28. ledna 1964 zemřel.[8].

Publikoval na 120 vědeckých prací, byl účastníkem mezinárodních konferencí a sjezdů.

• KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Vladislav Brdlík, s. 59–62.
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A-J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 136–137.
• VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 7. sešit : Bra-Brum. Praha: Libri, 2007. 110-224 s. ISBN 978-80-7277-248-3. S. 158–159.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vladislav Brdlík na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladislav Brdlík