Vladimir Petrov

Začínal v klubu Křídla Sovětů Moskva, v roce 1967 přestoupil do HC CSKA Moskva, kde se stal centrem útoku s Valerijem Charlamovem a Borisem Michajlovem na křídlech, který je označován za jednu z nejlepších formací hokejové historie.[3] Získal s CSKA jedenáct titulů v sovětské lize (1968, 1970, 1971, 1972, 1973, 1975, 1977, 1978, 1979, 1980 a 1981) a také dvanáctkrát vyhrál Evropský hokejový pohár (1969, 1970, 1971, 1972, 1973, 1974, 1976, 1978, 1979, 1980 a 1981). Pětkrát byl nejlepším střelcem ligy (1970, 1973, 1975, 1978 a 1979) a v letech 1972 a 1973 byl zvolen nejlepším sovětským hokejistou. Kariéru ukončil v SKA Leningrad.

V sovětské reprezentaci působil čtrnáct sezón a vstřelil 189 branek, z toho 74 na mistrovství světa (čtvrté místo historické tabulky MS).[4] Je dvojnásobným olympijským vítězem z let 1972 a 1976 a devítinásobným mistrem světa (1969, 1970, 1971, 1973, 1974, 1975, 1978, 1979 a 1981), reprezentoval SSSR také v Sérii století, 1974 Summit Series a 1979 Challenge Cupu. Třikrát vyhrál kanadské bodování MS (1973, 1977, 1979) a v roce 1973 byl nejlepším střelcem, čtyřikrát byl zvolen do all-star týmu.

V letech 1992–1994 byl předsedou Ruské hokejové federace. Obdržel Řád Za zásluhy o vlast a Řád přátelství, v roce 2006 byl uveden do Síně slávy IIHF.

• http://www.sports-reference.com/olympics/athletes/pe/vladimir-petrov-2.html Archivováno 3. 10. 2010 na Wayback Machine
• http://www.1972summitseries.com/petrov.html
• Vladimir Petrov v databázi Olympedia (anglicky)