Vladimír Zábrodský

Vladimír Zábrodský (7. března 1923 Praha – 20. března 2020 Stockholm, Švédsko[2][3]) byl československý hokejista a tenista. V hokeji působil jako střední útočník, od roku 1949 byl hrajícím trenérem národního mužstva. Ligovou soutěž hrál za LTC Praha (od žákovských let), Spartak ČKD Sokolovo (1950–1960) a Bohemians ČKD Praha (1963–1965). V lize odehrál 18 sezón (okolo 230 zápasů) a nastřílel 306 gólů. Je na 7. místě v Klubu hokejových střelců deníku Sport. Stal se 6× mistrem Československa (1946, 1947, 1948, 1949, 1953 a 1954).

Přehled medailí
Lední hokej na ZOH
stříbro	1948 Sv. Mořic	ČSR
Mistrovství světa v ledním hokeji
zlato	MS 1947	ČSR
zlato	MS 1949	ČSR
bronz	MS 1955	ČSR
Československá liga ledního hokeje
zlato	1945/1946	LTC Praha
zlato	1946/1947	LTC Praha
zlato	1947/1948	LTC Praha
zlato	1948/1949	LTC Praha
zlato	1952/1953	Spartak Praha
zlato	1953/1954	Spartak Praha

Čtyřikrát se zúčastnil mistrovství světa v ledním hokeji: 1947 (zlato), 1949 (zlato), kde hrál, stejně jako v LTC s číslem 10 na dresu, 1954 (4. místo) a 1955 (bronz). Startoval také na Zimních olympijských hrách 1948 (stříbro) a 1956 (5. místo).

Vždy nastupoval jako střední útočník. Už od dětství vedle něj hrál na levém křídle Stanislav Konopásek, dohromady tvořili jednu z nejúdernějších útočných dvojic v historii československého hokeje. Na pravé straně útoku v LTC a v národním týmu se jejich spoluhráči postupem času střídali: Jaroslav Juhan, Josef Kus, František Pergl, Ladislav Troják a po jeho tragické smrti při leteckém neštěstí nad kanálem La Manche v roce 1948 také Václav Roziňák. Zábrodský i Konopásek později hodnotili jako nejlepší souhru s Roziňákem.

Po odsouzení spoluhráčů ve vykonstruovaném soudním procesu dostal zákaz reprezentovat. Po návratu nosil dres číslo 15 a zúčastnil se MS ještě v letech 1954, 1955 a na ZOH 1956. V roce 1958 byl usvědčen a potrestán v aféře se sázením na domluvené zápasy.

Za reprezentační mužstvo odehrál 93 zápasů (dle publikace Říkali mu šéf 94[4]) a nastřílel 158 gólů, je tak druhým nejlepším střelcem historie národního mužstva. Byl uznávaným tvůrcem hry a jediným hrajícím trenérem národního československého mužstva. Proslul unikátní ranou z bekhendu.

Na vrcholové úrovni hrál také tenis. V letech 1948, 1955 a 1956 byl členem československého týmu v Davisově poháru.[4]

Kvůli vykonstruovanému soudnímu procesu byl v roce 1950 některými spoluhráči, zejména Augustinem Bubníkem, označován za kontroverzní postavu. Jako kapitán reprezentace nebyl v tomto procesu souzen. Souzeni ovšem nebyli ani další členové reprezentačního kádru, například Vladimír Bouzek. Podle spoluhráče Stanislava Konopáska se Zábrodský sám neangažoval v zatčení hokejistů (vůbec nebyl přítomen v tzv. Zlaté hospůdce), nicméně očistil své jméno pravděpodobně tím, že očernil své spoluhráče. David Lukšů, spoluautor knihy Stanislav Konopásek: Hráč, který přežil, tvrdí, že veškerá tvrzení ohledně Zábrodského jsou pouhé domněnky a pravda možná již nikdy nevyjde najevo. Nic proti němu přímo nesvědčí a hokejista sám vypovídat nechtěl.

V roce 1965 s rodinou emigroval přes Jugoslávii a Švýcarsko do Švédska. Jako hlavní trenér vedl v nejvyšší švédské hokejové soutěži Leksand, Rögle a Djurgården. Žil ve Stockholmu.

V roce 1997 byl uveden do Síně slávy IIHF. V roce 2008 byl uveden do Síně slávy českého hokeje.

V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci – Srdce v hokeji.