Vladimír Kučera (novinář)

Narodil se 3. dubna 1947 v Praze.[2] V roce 1974 absolvoval Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy, nemohl se však věnovat své profesi kvůli vyjádření kritického názoru na srpnovou okupaci roku 1968,[3] a nastoupil tak do Ústavu zdravotní výchovy Praha,[4] kde zůstal do konce roku 1989.[5][6] Publikovat mohl pouze externě pod pseudonymem Ladislav Kučírek,[3] který užíval k psaní sloupků do víkendové přílohy tehdejší Mladé fronty.[6][7] Externě spolupracoval také s „dětskou redakcí“ Československé televize.[8]

V roce 1990 nastoupil do deníku Práce, poté v roce 1992 spoluzakládal deník Prostor, po jeho konci působil v Lidové demokracii a Večerní Praze.[4] V roce 1998 odešel na volnou nohu a psal různé texty zejména názorového charakteru pro různá média. Několik jeho rozhovorů či komentářových souborů poté vyšlo i knižně.[7]

Od roku 2007 se stal spoluautorem a moderátorem pořadu České televize Historie.cs, který si brzy získal stabilní publikum.[6] Moderoval a podílel se také na tvorbě pořadu Politické spektrum, spolupracoval i na řadě dokumentů z cyklů Neznámí hrdinové,[9] Sbohem, Československo,[8] Labyrintem revoluce (o událostech roku 1989), Konečné řešení (o atentátu na R. Heydricha).[3][4] Autorsky se podílel na satirickém pořadu Stalo se…[4]

Psal také texty písní, např. pro Hanu Hegerovou, Petru Černockou či Zdeňka Mertu.[7] Znám je rovněž jako autor námětu k filmu Karla Kachyni Blázni a děvčátka (1989).[2][6][7]

Pořad Historie.cs byl opakovaně ohodnocen cenou České filmové a televizní akademie Elsa (2008 a 2010),[10] obdržel i cenu Nadačního fondu Josefa Luxe za rok 2009.[11][12] V roce 2011 Kučera převzal Čestnou medaili Vojtěcha Náprstka, udělovanou Akademií věd ČR za popularizaci vědy (za rok 2010).[6][13] V roce 2012 získal spolu s Čestmírem Fraňkem a Marií Šedivou-Koldinskou za pořad Historie.cs Cenu Václava Havla za přínos občanské společnosti od Českého filmového a televizního svazu a města Beroun.[3][14] V roce 2016 obdržel Cenu Ferdinanda Peroutky, přičemž zástupci udělující Společnosti Ferdinanda Peroutky ocenili mimo jiné jeho „otevřené a nebojácné“ komentáře a podíl na pořadu Historie.cs.[7][15]

Dne 4. července 2019 Česká televize informovala o tom, že Vladimír Kučera téhož dne zemřel ve věku 72 let v jedné z pražských nemocnic.[16][17]

• KUČERA, Vladimír; KUČEROVÁ, Sylvie. Z dejín zločinu a trestu. Bratislava: Obzor, 1970. 232 s. (slovensky)
• KUČERA, Vladimír. Balada o dřevěném světě. Praha: Mladá fronta, 1989. 93 s. ISBN 80-204-0013-3.
• KUČERA, Vladimír; TRUKSA, Zdeněk. Běhy na střední a dlouhé tratě. Praha: Olympia, 2004. ISBN 978-80-7033-324-2.
• KUČERA, Vladimír; NAVARA, Luděk; STEIGERWALD, Karel. Dějiny v manéži. Praha: Euroslavica, 2013. 302 s. ISBN 978-80-85494-98-3.
• KUČERA, Vladimír. Občan Ondřej Vetchý. Praha: Vyšehrad, 2014.
• RYCHLÍK, Jan; KUČERA, Vladimír. Historie, mýty, jízdní řády. Praha: Vyšehrad, 2015. 208 s. ISBN 978-80-7429-655-0.
• KUČERA, Vladimír. Aby bylo jasno. Praha: Togga, 2018. 236 s. ISBN 978-80-7476-136-2.
• KUČERA, Vladimír. Stálo to za to?. Praha: Česká televize, 2019. 336 s. (Edice ČT). ISBN 978-80-7448-085-0 (Albatros Media).
• KUČERA, Karel; KUČERA, Vladimír. Praha světová: devět rozhovorů o hlavním městě. Praha: Vyšehrad, 2019. 184 s. ISBN 978-80-7601-096-3.