Práce (noviny)

V publicitě se deník soustřeďuje na úsilí pro obnovu republiky v předválečných poměrech, všímá si hospodářského chodu pohraničí, což je příležitostí k uplatňování kolektivistického principu. V politickém nazírání list propaguje Košický vládní program, působí ve směru národní a demokratické obrody. Přehlédnout nelze frekvenci materiálů se vztahem k našemu východnímu osvoboditeli. Do roku 1948 se PRÁCE zasazuje o vytváření akčních výborů, což vrcholilo sjezdem závodních rad (únor 1948), ale i Lidovými milicemi. Píše ve prospěch znárodňování, dává prostor iniciativě a nositelům budovatelských snah při naplňování záměrů industrializace, a naopak odsuzuje hospodářské a ideové nešvary, za jejichž původce označuje zastánce starého právního vědomí – kapitalisty a jejich přisluhovače.

Současně byla pozornost věnována otázkám pracovněprávním, v tom i právu na odpočinek. V rámci tzv. podpory hospodářské výstavby státu nové národní a komunální podniky často patřily k „privatizátorům“ poválečných pohraničních konfiskátů…, v nichž nacházeli i odboráři své rekreační základny. Novinové příspěvky mířily především k ekonomice podnikové. Redakce nastolila též témata bezpečnosti práce a otázky odměňování.

Hned od startu si list vytvářel okruh dopisovatelů, čímž posiluje své postavení ve veřejném prostoru, ohlasy též jako zpětná vazba vypovídaly ke stavu společenských nálad. Mezi přispěvateli najdeme vedle odborových funkcionářů i osobnosti obecně známé: např. J. Seiferta, Fr. Němce, V. Řezáče, Fr. Branislava, J. Hronka, Fr. Listopada, později třeba i S. Volného, J. Cysaře či J. Šterna. Z ideového protipólu v redakci působili např. rudoprávník V. Dolejší, partyzán a aktivista J. Sosnar – autor Juráška, nebo Zd. Novák (souputník G. Fučíkové).

V rámci agitační a propagandistické funkce – ÚRO, jako vydavatel deníku, udělovalo pozornost soutěžnímu a novátorskému hnutí na podporu hospodářských plánů. Základ tvořilo hnutí brigád socialistické práce. Inovační záměry, ať na poli organizace výroby nebo v technickém rozvoji našly výraz v činnosti racionalizačních týmů. Registrujeme též resortně členitá hnutí inspirovaná pracovním rekordmanem Stachanovem. Přístupy deníku však vedly rovněž k formalizaci agend spojených s pracovní iniciativou (diskutabilní systémy hodnocení, podjatost a tendenčnost kritérií, střet zájmů příslušných referentů, poskytujících novinářům informace).

V šedesátých letech se odborový deník zapojuje do pohybu, který graduje s rokem 1968. Objevují se širší materiály k účasti pracujících na řízení, proti byrokratizaci a centralismu, kritizuje se kumulace funkcí. Zpětně se rozebírají postupy, co vedly k nezákonným rozsudkům (viz např. narušování občanských svobod, listovního tajemství – rentgeny na poštách, provokace inscenované mocenskými orgány státu, což v souhrnu vedlo k nezákonným soudním procesům s drakonickými rozsudky). Odtud se jednak opatrně revidují deformace překotného poválečného vývoje, jednak akcentuje nezbytnost soudních rehabilitací. PRÁCE podpořila obnovu šetření skonu ministra J. Masaryka. S dalšími deníky publikovala manifest Dva tisíce slov.

Jistě nelze pominout vklad odborového listu myšlence společného Československa, daný zastoupením vztahových materiálů ke Slovensku. Takový kurs plynul již z principu výstavby jednotných odborů a v ediční oblasti kurs, vedle přítomnosti stálého zpravodaje na Slovensku, konkretizovala i spolupráce při výměně příspěvků s partnerskou redakcí PRÁCA z Bratislavy,

Ke čtenářům se tehdy deník vypravoval vydáním standardním, následovalo vydání „pražské“, využívající časově posunuté uzávěrky.

Od roku 1969 se součástí PRÁCE stává nedělní čtenářská příloha P- s indexem ročníku (např. P-69), tzv. „Péčko“. V něm nacházíme spektrum literárních žánrů, čtenáři zde poznávají i tvorbu polooficiálních autorů (příkladem B. Hrabala, J Tomečka, M. Chalupy). Zařazovány jsou rubriky pro zábavu – šachy, filatelie, móda.

Jestliže do roku 1968 působili přímo v redakci referenti tiskového dohledu (HSTD, ÚPS), aby cenzurně kontrolovali „nezávadnost“ příspěvků, v období normalizace plynula ideologizace obsahu přímo z vydavatelsko provozních praktik. Po nuceném odchodu řady novinářů – osmašedesátníků – se vnáší jako osobité závazné kritérium účinnost ideového působení. To se promítá zvláště u odborového vzdělávání.

Příklad z druhého pololetí 1977 (šéfredaktorka M. Daňková): 30. 8. nacházíme skládačku Teze k IX. všeodborovému sjezdu o postavení a úloze odborů. Připusťme, že tady ještě jde o přípravu programového dokumentu hnutí. Ale již následující den mají čtenáři číst další „kládu“ – instrukční celostránkovou přílohu Důvěrník. Ve vydání z 28. 9. opět tato vložka při standardním rozsahu. V říjnu list přináší obsáhlé stati k nové ústavě SSSR. Dne 1. 11. tiskne Plán aktivity, a navazuje opět separát na pomoc funkcionářskému aktivu. K vánocům dostávají čtenáři ještě dva prosincové Důvěrníky z 21. 12. a 28. 12. a jako dezert i rozsáhlou přílohu k výročí února 1948.

Pomineme-li diskutabilní efekt k záměru ideového působení, fakticky se tím oslaboval zpravodajský a informační potenciál listu, devíza, co deník činí deníkem.

PRÁCE dosáhla nejvyššího nákladu 370 tisíc výtisků – údaj 1970, dle jiných pramenů i 390 000. Všední vydání se pohybovalo kolem 230 až 250 tisíc exemplářů. Udaje nelze číst jen prvoplánově, neboť odborové periodikum vždy mělo v nákladu i část tzv. funkčního odběru. PRÁCE též vydávala k aktuálnímu informování čtenářů na Moravě, ale přirozeně současně pro stimulaci předplatného i brněnskou mutaci.

Po listopadu 1989, kdy dochází k zániku a restrukturalizaci firem, tenčí se cílová skupina recipientů – čtenáři ubývají. Pozornost potenciálních recipientů se přenáší k elektronickým médiím a vliv má i etablování se nových bulvárních titulů. Pro odborářský list se situace ukázala jako devastující.

Koncem roku 1995 vložila své naděje do akcií Práce ještě paní Poldi z Kladna (V. Stehlík). Poté, v dubnu 1997 nabyla majoritní podíl společnost Česká typografie a. s. , která za několik měsíců vydávání listu definitivně ukončila.

Deník PRÁCE, jednorázovým nákladem druhý titul v republice, a dodejme bez ambicí bulvárních přístupů, byl na českém novinovém trhu přítomen půlstoletí, ale ani společenské změny z devadesátých let, ani proměnu mediálního trhu nastolující posun k elektronickým médiím nepřežil.

Základní organizační schema hlavní redakce: oddělení domácích zpráv – tzv. vnitro, zahraničí, ekonomické, odborové, právní, dopisové odd. , odd. či spíše podredakce Přílohy, dále rubriky kultury, sportu, fotooddělení, pracoviště dokumentace. Cyklus uzavírala ještě písárna k stenografickému přejímání telefonických zpráv.