Vladimír Homola (geolog)

Jeskyně mladého Homolu zaujaly a zájem o speleologii jej přivedl později ke studiu geologie.[7] Od svých šestnácti let (a dále v posledních letech středoškolského studia)[7] doprovázel Jaroslava Petrboka i při jeho výzkumech v Českém krasu jako fyzicky zdatný pomocník („kopáč“) a později i pro Petrboka dokumentoval a mapoval některé jeskyně.[3]

Deset let se věnoval krasové problematice a to jako účastník výzkumů v Českém krasu a od konce 30. let 20. století se příležitostně účastnil prací v Moravském krasu. Výzkumy v Českém krasu byly vedeny kvartérním geologem, paleontologem, speleologem a archeologem Jaroslavem Petrbokem; výzkumy v Moravském krasu vedl moravský krasový badatel profesor Karel Vítězslav Absolon – velká postava evropské archeologie první poloviny 20. století.[5] Homola pracoval v Moravském krasu nejen se skupinou Karla Absolona, ale později i s dalšími badateli.[3] Kromě toho Vladimír Homola organizoval i svoje vlastní jeskyňářské výzkumy a to nejen v Českém krasu, ale i v jiných jeskyních lokalizovaných v dalších krasových oblastech.[3]

Střední školu ukončil v roce 1940 a poté nastoupil jako účetní do stavební firmy v Milovicích a později v Praze.[5] Během druhé světové války se Vladimír Homola soustředil na krasový průzkum Českého krasu na Berounsku v okolí Srbska, Tetína a Koněprus.[5]

V květnu 1942 založil Homola spolu s dalšími nadšenci tzv. Jeskynní sekci Barrandien.[3] Tato aktivní speleologická, nikde oficiálně neregistrovaná, skupina prováděla jeskyňářské práce ve většině krasových území Čech.[3] Do odboru Klubu českých turistů (KČT) Praha XV byla skupina přičleněna v roce 1944 a dlužno dodat, že sehrála významnou roli v počátcích vzniku organizované speleologie v Československu po druhé světové válce.[3] Skupina zanikla v roce 1949, ale do té doby fungovala podle Homolova pracovního řádu.[3]

Pro potřeby Státního archeologického ústavu a Úřadu pro ochranu přírody zpracoval Vladimír Homola v roce 1943 první systematickou evidenci krasových objektů v Českém krasu.[3] V této evidenci byla celá sledovaná oblast rozdělena do tzv. jeskynních skupin a krasové objekty v těchto skupinách byly pak dále označeny na základě jednotného číselného systému.[3] Propracovanost a logika tohoto systému přežila jen s drobnými úpravami až do současnosti.[3][p. 1]

U profesora geologie české Karlovy univerzity a báňského odborníka Radima Kettnera se Homola vzdělával na soukromých (neveřejných) lekcích.[5][7] Studium geologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ukončil Homola na jaře 1947[7] a následně se (od roku 1947, po dosažení doktorátu) stal odborným asistentem Ústavu pro geologii a paleontologii Univerzity Karlovy.[5][7]

„Jeskyňářské“ období Homolova života začalo na začátku 50. let 20. století „slábnout“.[3] Sice ještě po nějakou dobu publikoval své práce s krasovou tematikou, ale jeho aktivity se postupně přesunuly spíše do oblasti geologie a stratigrafie vápencových oblastí Československa.[3]

Do nově založeného resortního Výzkumného ústavu naftového v Brně přešel Homola v pololetí roku 1951 a tady se zabýval (ve funkci vedoucího základního výzkumu)[7] problematikou opěrných vrtů, které byly hloubeny ve vnitrohorských pánvích Západních Karpat v rozmezí let 1952 až 1955.[5][7] Působil při sledování a měření režimů podzemních vod a zabýval se sledováním stavu nezlikvidovaných průzkumných vrtů.[8]

Jako externí přednášející se během své činnosti v Brně věnoval pedagogické činnosti na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od roku 1953 rovněž externě přednášel na Vysoké škole báňské (VŠB) v Ostravě.[5] V roce 1962 byl jmenován profesorem.[8][7] Řádným docentem se stal v roce 1956 na Hornicko–geologické fakultě Vysoké školy báňské v Ostravě.[7] Tady přednášel na Katedře geologie a paleontologie (v letech 1962 až 1990)[8] následující předměty: Všeobecná a strukturní geologie, Hydrogeologie a Geologie ložisek ropy a plynu.[7] Za skoro 30 let pedagogického působení mu prošly rukama desítky tuzemských a zahraničních geologů a hydrogeologů, dělal školitele řadě vědeckých aspirantů a podílel se na práci komise pro obhajoby kandidátských a doktorských disertací v oboru hydrogeologie.[7]

Vladimír Homola se zabýval (kromě práce pedagogické) i činnostmi v přímé souvislosti s výzkumnými programy Vysoké školy báňské. Jednalo se především o základní geologické mapování a to zejména v moravské části moldanubické zóny Českého masivu (jihozápadní a jižní část, v povodí Vltavy a Dunaje).[7] Metodicky vedl a vyhodnocoval výsledky hydrogeologických průzkumů ložisek nerostných surovin se zaměřením na zdroje podzemních vod.[7] V návaznosti na projekty hornických prací Mostecké uhelné, a.s. spolupracoval od roku 1961 na řešení hydrogeologických úloh v Teplicích v Čechách.[7] V letech 1965 až 1989 byl Homola členem Subkomise pro schvalování zásob podzemních vod při Předsednictvu vlády ČSSR.[8] Jako člen této subkomise oponoval v letech 1979 až 1984 závěrečné zprávy hydrogeologického průzkumu Konicko-mladečského krasu.[8] (V letech 1967 až 1990 byl Homola členem Stálé komise pro klasifikaci zásob podzemních vod.)[7]

Pracoval také jako soudní znalec (od roku 1982)[8] v následujících oborech: geologie, těžba, specializace hydrogeologie (zkráceně: geologie-těžba-hydrogeologie).[5][8][7] V letech 1988 až 1989 vystupoval jako znalec při rozhodování o omezování těžby vápence v lomu Skalka[p. 2] a při ochraně vodního zdroje Čerlinka.[8][p. 3]

Působil v redakčních radách několika odborných časopisů,[7] byl autorem více než 84 publikací a sedmi vysokoškolských učebních textů.[7] Vypracoval více než 130 expertíz, soudních znaleckých posudků projektů a výzkumných zpráv.[5][7]

Byl nositelem řady ocenění (Cena Oty Hynie v roce 2001[9])[p. 4] a vyznamenání (Zlatá medaile Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě a VŠB v Ostravě).[5] Současně byl též členem významných odborných vědeckých společností.[7]

S odstupem času je Vladimír Homola ceněn především coby vynikající hydrogeolog.[3] Této specializaci se dále věnoval ještě dlouho po svém odchodu (v roce 1990)[7] do starobního důchodu[3] coby aktivní spolupracovník Institutu geologického inženýrství HGF Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě.[7] Tady působil jako vedoucí diplomových prací posluchačů a odborný konzultant.[7] Mezi jeho poslední hydrogeologické aktivity patřilo řešení problematiky ochrany zdrojů podzemních vod v oblasti ostravské aglomerace.[7] (Ve vybraných oblastech Ostravska systematicky sledoval režim podzemních vod.)[7]

Vladimír Homola zemřel 17. srpna 2014 ve věku 92 let v Ústí nad Labem.[10]

• Učitelé a spolupracovníci
• 
  Jaroslav Petrbok
• 
  Karel Absolon
• 
  Radim Kettner

• ŽÁK, Karel, CÍLEK, Václav, GRMELA, Arnošt. Prof. RNDr. Vladimír Homola, CSc., významná osobnost ve výzkumu Českého krasu. (Prof. RNDr. Vladimír Homola, CSc., a significant researcher of the Bohemian Karst.) Český kras. 2014, svazek 40, strany 19-26; ISBN 978-80-87708-05-7; ISSN 1211-1643.
• Litovelské noviny, číslo 1/2008, strana 5

• Barrandien
• Moravský kras
• Chráněná krajinná oblast Český kras
• Arnošt Grmela

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Homola
• Obrázky k tématu Vladimír Homola na Obalkyknih.cz