Vladimír Šacha

Narodil se ve Žďáru nad Sázavou, kde v letech 1909 – 1918 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Poté absolvoval studium na učitelském ústavu v Brně, kde 14. července 1922 maturoval. Už jako student vstoupil 6. června 1922 do Komunistické strany Československa. Po maturitě nastoupil na první učitelské místo v Rovném (1922–23), poté byl ustanoven správcem jednotřídní školy v Bohuňově u Bystřice nad Pernštejnem (1923 – 1924), následně působil na škole v Ostrově nad Oslavou (1924–6), ve Věchnově (1926), Vítochově a v letech 1927 – 1940 pracoval jako ředitel školy ve Skleném. V roce 1940 odešel vyučovat do rodného Žďáru.

Po okupaci jej zatkli 15. ledna 1941 čeští četníci a předali jej gestapu, které ho jako komunistu odvleklo do koncentračního tábora Dachau, odkud se s podlomeným zdravím vrátil až 23. května 1945. Ihned po svém návratu se zapojil do veřejné, pedagogické a publikační práce. V letech 1948 až 1965 pracoval jako okresní školní inspektor. V roce 1968 byla proti němu vedena antikomunistická kampaň, mezi jejímiž projevy bylo mj. osobní fyzické napadání (i házení kameny) či malování šibenice na brance jeho domku.^[zdroj?]

Svoji literární tvorbu zahájil již v době svých studií. Publikoval v Rovnosti, Pravdě, Rudém právu, Rozsévačkách a jiných tiskovinách. Tato široká publicistická činnost přivedla Šachu k osobnímu přátelství například s Ivanem Olbrachtem či novinářkou Jožkou Jabůrkovou (později zavražděnou nacisty).

Těžiště Šachovy tvorby spočívá v poezii a próze. Přesto jeho prvními vydanými díly byly divadelní hry Čertovská historie (hra pro děti, 1929), Poslední bitva (1930) a Dětská tragédie (1930).

První básnická sbírka nazvaná Sbohem, živote (1934) obsahovala intimní lyrickou poezii.

V roce 1936 byla vydána jeho cestopisná kniha z putování po Jugoslávii, Albánii a Řecku nazvaná Po stopách snů, v níž využil nejen své cestopisné poznámky, ale zachytil také sociální motivy a problémy, s nimiž byl na své cestě konfrontován.

Následovaly básnické sbírky Zlatý disk (1938) a Na okoralých rtech (1940), psaná pod vlivem úmrtí milované matky.

V letech 1941 až 1945 byla jeho literární činnost násilně přerušena vězněním v koncentračních táborech. Po návratu z tábora Dachau napsal knihu vzpomínek na nacistickou perzekuci a své spoluvězně z Jihlavy, Brna, Vratislavi a dalších německých věznic nazvanou V zahradě muk (1946).

V knize bájí a pověstí ze Žďárska pod titulem U vyhaslých milířů (1954) zachytil v poslední chvíli mizející pověsti místní oblasti. Mezi nimi je i několik jedinečných vyprávění starých obyvatel o známém žďárském „upírovi“ Ulrichovi. Historicko-dokumentačně cenná je dvoudílná kniha Večery se soudruhy (1954, 1976), v níž soustředil vzpomínky předních dělnických a komunistických aktivistů ze Žďárska z období První republiky a nacistické okupace.

V následující době autor publikoval zejména v novinách a časopisech, přičemž nelze opomenout ani jeho rozsáhlou pedagogickou publikační práci.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vladimír Šacha
• Obrázky k tématu Vladimír Šacha na Obalkyknih.cz
• Síla lásky a slova básníka (Jana Koudelková)