Vlažní a váhaví

Luxusem je podle Librové například poezie či hudba, nesmíme ale opomenout ani hmotnou část luxusu, tedy například dějiny výtvarných umění, jak je můžeme vidět třeba v muzeích. Tento pojem se ovšem ale mění v historickém hledisku, tedy podle toho, v jaké době se o luxusu bavíme. Dnes by jistě luxusem bylo něco jiného než ve středověku. Autorka se dostává také k definici podtitulu, tedy onoho ekologického luxusu. Ta zní: „Ekologický luxus je ekologicky příznivé chování, které uvědoměle zmenšuje ekologickou stopu, v různé míře je schopno sebeomezení a vztahuje se k nemateriálním, kulturou oceňovaným hodnotám. Ekologický luxus označuje spíše prvky či segmenty chování než celý životní způsob.“

V další kapitole se autorka vyjadřuje k názoru mnoha ekologů, že ideální způsob života je jednoduchý život, prostý, přičemž konzumní společnost je složitá. Symbolem toho má být vlastnění velkého množství věcí. Librová s tímto pojmem ovšem nesouhlasí a namítá, že při návštěvě oněch pestrých z knihy Pestří a zelení objevila skutečnost, že tito lidé vlastní mnoho věcí. Důležitý je ovšem jejich původ. Jsou většinou darované nebo zděděné, pokud jsou koupené tak z druhé ruky. Ovšem výjimkou v tomto přesvědčení je cestování, které praktikuje mnoho ekologických aktivistů, ač například lety letadlem jsou environmentálně náročné.

Tématem další části knihy je čas, se kterým je spojena naše uspěchaná doba. Je zde popsáno, jak se v průběhu dějin mění pojetí vnímání času, zde se hovoří o takzvaném sociálním času. Librová zde uvádí, že zrychlení společnosti přicházelo postupně, začalo s vynálezem ohně a dodnes se stále děje, v souvislosti s technologiemi.

Dále se zaměřuje na onen ekologický luxus v praxi, zmiňuje, jak je sama nazývá, „zelené“ komunity a vzpomíná i na výsledky své předešlé knihy, tedy Pestří a zelení. Ti se v průběhu devadesátých let na čas vzdali svého života a odešli na venkov, kde si sami pěstovali jídlo a věnovali se spíše řemeslům a rodině. Autorka se také zmiňuje o takzvaných „holandských doktorech“, tedy lidech z vyšší příjmové kategorie v Nizozemí, kteří vědomě snižovali spotřebu. Na ty se zaměřili sociologové právě v Holandsku v průběhu devadesátých let minulého století. Navzdory jejich vyšším příjmům bylo zjištěno, že asi u poloviny těchto domácností byla celková spotřeba nižší, než je průměr. Někteří byli na počátku snižování spotřeby, jiní ale ani například nepoužívali auta, bydleli záměrně v malých bytech.

V knize se Librová věnuje také ekologicky příznivému užívání domova, se kterým souvisí stravování. Zde se autorka více do hloubky věnuje například vegetariánství a veganství. Čím dál více lidi se podle uvedených dat přiklání právě k tomuto způsobu života kvůli environmentálním důvodům. Ovšem jak již bylo zmíněno, toto zdůvodnění není tak prosté, jak se zdá. Totiž například sezónní ovoce je dostupné v průběhu celého roku, stává se tedy také konzumním.

Dobrým příkladem environmentálně příznivého chování je například zahrádkaření. Z jednoho hlediska snižuje „industrializované zelinářství a ovocnářství“, z dalšího díky trávení času na zahrádce snižuje čas, který tráví například nakupováním. Právě tato praktika byla v době vydání knihy velmi rozšířená například ve Francii. Dalším ekonomicky příznivým chování, které je v knize zmíněno je, již také zmíněné, zdržování užívání aut, to může být nahrazeno hromadnou dopravou nebo například kolem. Při výzkumech bylo pro lidi důležité hlavně to, jak vzdálené bylo jejich pracoviště od jejich domova a také to, jak dostupná a drahá byla hromadná doprava v místě jejich bydliště. Autorka zde uvádí příklad Německa, ve kterém byl proveden průzkum s pozitivními výsledky. Ale ani v České republice nebyly výsledky špatné.

V knize se Librová také věnuje k občanům, kterým říká „pestří“, tedy k účastníkům její první knihy. Navrací se k patnácti rodinám a zamýšlí se nad tím, jak se jejich život změnil. První ze změn byla například zaměstnanost žen, které byly v roce 1992 všechny v domácnosti, nyní ale byly zaměstnané, některé z nich také vystudovaly dálkově vysokou školu. Změnila se u nich také finanční situace, i když třeba ne výrazně, a to díky tomu, že se naučili lépe hospodařit.

V poslední části knihy se autorka zabývá například tím, které faktory jsou pro tento způsob života významné. Je to za prvé těkavost, což je životní postoj, který způsobuje soustředění se na dočasnost lidského života a neuvědomuje si vzdálenou budoucnost. Druhým je individualismus, který může být pro životní prostředí jak pozitivní, tak negativní. Dále se autorka zamýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby se environmentalismus rozšířil i do nižších vrstev. Podle názoru autorky by tento způsob života vyšší třída opustila a snažila by se najít jiný způsob toho, jak se odlišit. Na konci knihy Hana Librová přináší kapitolu s názvem Stručná úvaha o oběti, líheň vlažných a váhavých.