Vláda Maxe Hussarka

Vláda Maxe Hussarka nastoupila v situaci, kdy se již vojenská i diplomatická situace Rakouska-Uherska rychle zhoršovala. K ekonomickým a sociální obtížím přibývaly rostoucí odstředivé tendence jednotlivých neněmeckých etnik, která žádala buď zásadní federalizaci monarchie nebo samostatné etnické státy. Hussarek se na počátku své vlády dohodl s představiteli Polského klubu na podpoře, čímž dočasně obnovil parlamentní většinu pro svůj kabinet (právě opozice Poláků vedla k pádu předchozí Seidlerovy vlády). Výraznější státoprávní ústupky ale nemohl provést, protože monarchie byla stále pod vlivem Německa. Dohodové velmoci mezitím uznaly československou exilovou vládu. Debata o státním rozpočtu v Říšské radě spuštěná 1. října 1918 již ukázala, že začíná rozpad státu. Čeští poslanci oznámili, že o české otázce se již nebude rozhodovat na předlitavském fóru, ale na mezinárodní scéně. Podobně vystupovali Jihoslované. 5. října 1918 se Rakousko-Uhersko a Německo obrátily na amerického prezidenta Wilsona s žádostí o zahájení jednání o příměří. V následujících dnech se zhroutila balkánská fronta. Císař Karel I. ohlásil 15. října přetvoření Předlitavska ve federativní stát založený na etnických celcích. Pro tuto zamýšlenou reformu měla do čela státu nastoupit nová vláda, která by pak jednala s dohodovými mocnostmi. Kabinet Maxe Hussarka proto skončil a 25. října 1918 ho nahradila vláda Heinricha Lammasche, která pak představovala poslední předlitavskou vládu v době faktického rozpadu monarchie.[2]