Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten

Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten, původně Rudolf Stöger, od r. 1891 Rudolf Stöger-Steiner, od r. 1892 predikát von Steinstätten (26. dubna 1861 Pernegg an der Mur – 12. května 1921 Štýrský Hradec), byl rakousko-uherský generál a politik, v letech 1917–1918 poslední ministr války Rakouska-Uherska.

Rudolf Stöger-Steiner von Steinstätten
ministr války Rakouska-Uherska
Ve funkci:
10. dubna 1917 – 2. listopadu 1918
PředchůdceAlexander von Krobatin
Nástupcezánik úřadu
Narození26. dubna 1861
Pernegg an der Mur
Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí12. května 1921
Štýrský Hradec
Rakousko Rakousko
Místo pohřbeníÚstřední hřbitov ve Štýrském Hradci
Profesepolitik, pedagog a voják
OceněníVojenský záslužný kříž 2. třídy
velkokříž Vojenského záslužného řádu
velkokříž Císařského řádu Leopoldova
Řád slunce a lva 4. třídy
CommonsRudolf von Stöger-Steiner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

Byl synem továrníka. Roku 1891 ho adoptoval otčím Josef Steiner von Steinstätten. Od roku 1875 navštěvoval kadetní školu v Liebenau, z níž byl vyřazen roku 1879 a nastoupil do služby v armádě. V letech 1884–1886 navštěvoval ještě válečnou školu a od roku 1887 pracoval v generálním štábu. Působil potom u různých jednotek. Roku 1890 byl povýšen na hejtmana a roku 1896 na majora. Učil taktiku ve válečné škole. Roku 1899 byl povýšen na podplukovníka a roku 1903 na plukovníka. Roku 1907 se stal velitelem regimentu 74, od roku 1909 v hodnosti generálmajora velel 56. pěchotní brigádě. Roku 1910 byl coby odborník na taktiku a autor vojenských učebnic jmenován velitelem armádní střelecké školy. Roku 1912 dosáhl hodnosti podmaršála (feldmarschalleutnant).[1]

Po vypuknutí první světové války nastoupil do bojů jako velitel 4. pěchotní divize. Zúčastnil se bojů na podzim 1914 v Haliči, včetně bitvy u Komarówa a bitvy u Rawy nebo u Přemyšlu. Rovněž byl účasten bitvy u Gorlice, v níž rakousko-uherská a německá armáda prolomila ruské pozice a odvrátila hrozbu ruské invaze do střední Evropy. Jako velitel armádní skupiny velel v červenci 1915 nově utvoření 62. pěchotní divizi při druhé bitvě u Kraśniku. Krátce poté převzal velení XV. sboru na italské frontě, kde působil jako generál pěchoty a zúčastnil se opakovaných bitev na Soči.[1]

Od 10. dubna 1917 až do 2. listopadu 1918 zastával post ministra války Rakouska-Uherska (jedno ze tří společných ministerstev Rakouska-Uherska, zřízených po rakousko-uherském vyrovnání).[2] V květnu 1918 byl povýšen na generálplukovníka. Podařilo se mu dosáhnout maximálního početního stavu armády a posílení výzbroje. V posledních měsících úřadování ale již přihlížel ochabování armády a rozvratu rakousko-uherského státu, včetně stávkovkého hnutí, vojenských vzpour a problémů se zásobováním. Byl přesvědčen o nemožnosti pokračoval dále v bojových akcích. Při poradách s panovníkem se přimlouval za vyhlášení příměří. Po zániku monarchie v listopadu 1918 rezignoval na svůj úřad.[1]

Koncem roku 1918 přesídlil do Štýrského Hradce, kde roku 1921 zemřel. Byl mu udělen Císařský rakouský řád Leopoldův.[1]

Odkazy

Externí odkazy

Reference
  1. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 13. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Stöger-Steiner von Steinstätten, Rudolf Frh.; eigentlich Stöger, ab 1891 Stöger-Steiner, ab 1892 Stöger-Steiner von Steinstätten (1861–1921), Offizier und Politiker, s. 291. (německy)
  2. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 583–584. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.