Vilvoorde

Území města bylo pravděpodobně osídleno již kmenem Nerviů a později Římany. Mělo výhodnou strategickou polohu blízko řeky Zenne. Název Filfurdo se poprvé objevuje v dokumentu z roku 779, kterým Pipin Prostřední postoupil toto území opatství Chèvremont blízko Lutychu. Název pravděpodobně znamenal „vila u brodu“.

Ve 12. století městečko začalo růst a stalo se předmětem mocenských zájmů brabantských vévodů a pánů z Grimbergenu. Již roku 1192 mu brabantský vévoda Jindřich I. udělil listinu práv, zejména proto, aby si zajistil podporu jeho obyvatel proti mocným Flandrům. Díky právu vybudovat hradby a vyvážet zboží město zaznamenalo výrazný ekonomický růst, založený zejména na výrobě lněných tkanin. Ve 14. století se Vilvoorde díky poloze na řece Zenne stalo důležitým vojenským centrem a mohlo soupeřit s Bruselem a Lovaní o pozici nejvýznamnějšího města v Brabantsku.

Od 15. do 19. století město prožívalo období úpadku, zejména kvůli konkurenci Bruselu, krizi textilního průmyslu, epidemiím a důsledkům politických a náboženských válek.

S nástupem průmyslové revoluce na konci 18. století začalo další období hospodářského růstu. Město těžilo z blízkosti Bruselu a z dobré dopravní infrastruktury – kolem roku 1830 byly prohloubeny kanály a roku 1835 město získalo železniční spojení. Středověké budovy začaly brzy ustupovat novým stavbám, např. městskou radnici z roku 1489 nahradila neoklasicistní budova.

Ve 20. letech 20. století byl znovu rozšířen a prohlouben kanál, lemovaný novými průmyslovými zónami, a byl vybudován přístav pro nákladní lodě. Vilvoorde se stalo (a dodnes je) jednou z největších průmyslových oblastí v okolí Bruselu a počet obyvatel města se za posledních 150 let zpětinásobil. V poslední době měly na město těžký dopad ekonomické krize, zejména v roce 1997, kdy zde automobilka Renault zavřela továrnu. Na začátku 21. století je hospodářství města založeno zejména na sektoru služeb.