Viliam Šalgovič

Vyučil se typografem. Za války sloužil v armádě Slovenského státu. V roce 1943 přešel k Rudé armádě. Absolvoval vojenské pěchotní učiliště v Rjazani v SSSR a působil jako osvětový důstojník - nadporučík u 1. československého armádního sboru. Po osvobození byl v letech 1945-1951 zpravodajským důstojníkem československé armády, spojencem Bedřicha Reicina.[1][2]Od dubna 1947 kapitánem. Od prosince 1948 do července 1950 působí jako zástupce náčelníka výchovy a osvěty 4. Vojenské oblasti. 29. listopadu 1949 povýšen na majora. Od srpna 1950 do září 1951 je náčelníkem politické správy 2. Vojenské oblasti. V lednu 1952 v hodnosti podplukovníka odchází na čas do zálohy.[3]

Na základě výsledků parlamentních voleb roku 1946 byl zvolen do Slovenské národní rady.[4] Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Bratislava. Zasedal zde do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku 1954.[5] Do SNR se pak vrátil roku 1962 a mandát v ní obhájil ve volbách roku 1964.[1][6]

V letech 1946-1989 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska.[7] V letech 1950-1962 a znovu od roku 1975 do roku 1990 byl členem Ústředního výboru KSS. V letech 1958-1962 navíc i vedoucím oddělení ÚV KSS. V mezidobí, v letech 1962-1968 a 1970-1975 byl místopředsedou Ústřední kontrolní a revizní komise KSS. Od roku 1975 členem předsednictva ÚV KSS.[1][2][8] Zastával i stranické posty v celostátní komunistické straně. XII. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ. Ve funkci ho potvrdil XIII. sjezd KSČ i XIV. sjezd KSČ. XV. sjezd KSČ ho dosadil na post člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XVI. sjezd KSČ a XVII. sjezd KSČ ho na této pozici potvrdil.[2]

Od června do srpna 1968 zastával post náměstka ministra vnitra ČSSR. Patřil do skupiny prosovětských funkcionářů, kteří se podíleli na plánování invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa.[1] Byl agentem KGB.[9] Na mimořádném sjezdu KSS v srpnu 1968 byl dočasně z vedoucích pozic v Komunistické straně Slovenska odstraněn.[10]

Jeho politická kariéra pak pokračovala za normalizace. V srpnu 1969 byl opět reaktivován za vojáka v činné službě v hodnosti plukovníka. V roce 1969 byl československým vojenským přidělencem při ambasádě ČSSR v Maďarsku. 1. května 1971 byl povýšen na generálmajora. V letech 1975-1989 byl poslancem a předsedou Slovenské národní rady.[2] V čele SNR nahradil zesnulého Ondreje Klokoče. Jako představitel otevřeně kolaborační prosovětské ultralevice v KSČ byl nebezpečný i lidem jako Gustáv Husák. Historik Jan Rychlík vykládá Šalgovičův nástup do předsednické funkce v Slovenské národní radě jako pokus Husáka dostat Šalgoviče z aktivní politiky na spíše ceremoniální post.[9][11]

Od roku 1975 byl též předsedou slovenského Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství. V roce 1969 mu byl udělen Řád práce, v roce 1973 Řád Vítězného února a roku 1979 Řád republiky.[1][2][12]

Dlouhodobě působil v nejvyšších zákonodárných sborech. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát nabyl až dodatečně v květnu 1970. Do federálního parlamentu ho nominovala Slovenská národní rada.[13] Mandát získal i ve volbách roku 1971 (volební obvod Západoslovenský kraj),[14] volbách roku 1976 (obvod Rimavská Sobota),[15] volbách roku 1981 (obvod Banská Bystrica)[16] a volbách roku 1986. V poslanecké funkci zažil sametovou revoluci, po níž v prosinci 1989 odešel z veřejných postů a počátkem února 1990 spáchal sebevraždu.[1][17]

• druhý Československý válečný kříž 1939
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítkem SSSR
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem
• Československá medaile za zásluhy I. stupně
• Řád Slovenského národního povstání, I. třída
• Odznak čs. partyzána
• Medaile za vítězství nad Německem, (SSSR)
• Řád 25. února
• Řád práce
• Řád Vítězného února
• Řád republiky
• Pamětní medaile k 30. výročí národně osvobozeneckého boje našeho lidu a osvobození Československa Sovětskou armádou