Vilda Jakš

Jakš byl nemanželským synem Růženy Chmelíkové a rolníka Josefa Jakše. Otec ho ihned legitimizoval ale v létě 1916 padl při Brusilovově ofenzívě u města Luck na ukrajinské Volyni.[2] Vyučil se čalouníkem (dle různých zdrojů v Brně nebo v Praze). S boxem začínal v rodných Bratčicích, kde byl členem místního Sokola. V polovině 20. let 20. století odešel ke strýci do Prahy, kde boxoval v klubu Český lev Praha. Dle jiných zdrojů začal s boxem na výletech do Posázaví a první amatérské utkání absolvoval za tým Ursus Nusle.[2]

V roce 1931 se poprvé stal mistrem republiky. V říjnu 1931 se zapojil v Brně do zápasu Čech proti Moravě. V té době již zkušený reprezentant přispěl v Paláci zemského výstaviště k nerozhodnému výsledku (8:8) dvěma body. V roce 1932 přestoupil k profesionálům. V roce 1933 nastoupil základní vojenskou službu u 81. letky 5. leteckého pluku v Praze-Kbelích. Armáda mu však umožnila trénovat i boxovat (mimo jiné dva duely o titul mistra republiky).[2] V letech 1933–1936 byl mistrem Československa ve střední váze.

Přesídlil do Paříže. V roce 1934 vyhrál na body v pražské Lucerně „utkání desetiletí“ proti Františkovi Nekolnému. Před pařížským zápasem o titul mistra světa vyhrál v profesionálním ringu 28 utkání v řadě. O titul boxoval jako první Čechoslovák v pařížském Paláci sportu 4. května 1935 s Francouzem Marcelem Thilem, úřadujícím mistrem světa ve střední váze. Zápas s o hlavu nižším Thilem vzdal Jakš až v předposledním (čtrnáctém) kole ručníkem hozeným do ringu (poté, co na body jasně vedl Thil a Jakš šel třikrát k zemi).[3] Zápas sledovalo 20 000 diváků.

Naplánovanou odvetu oběma boxerům zhatila druhá světová válka. Na počátku roku 1940 získal fingované potvrzení o neexistujícím boxerském zápasu a s jeho pomocí se přes Itálii dostal do Francie, kde byl 28. března v Marseille odveden[1] a 30. března 1940 se hlásil u letecké skupiny v Agde.[4] Po válečné porážce Francie se dostal do Velké Británie a k 311. československé bombardovací peruti RAF. V Británii získal československý válečný kříž a medaili za chrabrost.

21. srpna 1943 jeho letoun Liberator při operačním letu sestřelila skupina německých dálkových stíhačů nad Biskajským zálivem.[1] Zahynulo všech osm mužů na palubě včetně Jakše, který zastával funkci palubního střelce. V roce 1991 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.

V roce 1986 natočil režisér Jaroslav Soukup film Pěsti ve tmě, s Markem Vašutem v hlavní roli, který s několika změnami kopíruje život Vildy Jakše (ve filmu se jmenuje Vilda Jakub, soupeř je z Německa a jmenuje se Kurt Schaller, první zápas je v Berlíně,…).

Pamětní deska Vildy Jakše je umístěna na jeho rodném domě v Bratčicích. Spolu s ním je vzpomenuta památka jeho bratra Jožky, který zahynul v Mauthausenu a otce Josefa, který padl v 1. světové válce.[5]