Vila Morušovka

Příručí městské spořitelny Josef Bečička zažádal o stavební povolení na rodinný dům v březnu 1902 a jako projektanta a stavitele si vybral královéhradeckého architekta Václava Rejchla st. Stavební práce započaly na pozemku v dubnu 1902 a v následujícím roce byla vila dokončena.[1] Krátce po Bečičkových se do domu nastěhovala rodina Hájkových.[2]

Vila se do 21. století zachovala v téměř zcela původní podobě.[1] Poslední vlastníci vilu vlastní od 70. let 20. století do současnosti. V roce 1974 provedli její adaptaci, která spočívala především ve vytvoření stavebně oddělených bytových jednotek.[2]

Některé odborné prameny tuto vilu chybně označují jako Vieweghovu vilu.[3]

Vila Morušovka je dvoupatrový dům se suterénem a půdou[1], navžený ve stylu novorenesance navazujícím na českou renesanci 16. století.[4] Nejnápadnějším prvkem objektu je osmiboká věž zdobená sgrafity a římsou prolomenou lunetami. Rostlinná sgrafita na věži jsou novodobá, neboť původní malířskou výzdobu již nebylo možné obnovit.[2] Směrem do ulice vystupuje z fasády rizalit s pilastry s jónskými hlavicemi[3] zakončený renesančním stupňovitým štítem, stejný štít se pak nachází i na boční fasádě. Dalšími zajímavými prvky jsou bosáže na nárožích a průběžná pásová rustika, která pokrývá fasádu celého přízemí. Nad vstupním průčelím se nachází balkón zdobený antickými sloupy a kuželkovou balustrádou - balkón byl realizován později než zbytek domu.[1]

V přízemí i prvním patře byly navrženy analogické byty, vždy o třech pokojích.[2]

Kované oplocení téměř secesního charakteru provedl umělecký zámečník Jan Rabas.[1]

• 
  Celkový pohled z jihu
• 
  Osmiboká vížka se sgrafity
• 
  Branka do zahrady
• 
  Detail kované branky s názvem vily

Jako Morušovka byla dříve podle morušových alejí nazývána celá tato oblast, jejíž jméno vila převzala. Nápis Morušovka je možné najít i na kované vstupní brance na pozemek vily.[1]

Vila Morušovka je rodným domem srbské spisovatelky Jary Ribnikar, roz. Jaroslavy Hájkové. Jara Ribnikar se v domě narodila v roce 1912 jako dcera ředitele hudební školy Emila Hájka. V sedmnácti letech se po matčině smrti společně s otcem odstěhovali do Bělehradu.[2] Na svoje dětství v Hradci Králové vzpomíná ve své memoárové próze Dítě z Hradce (1988).[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Morušovka na Wikimedia Commons