Vilém Mandlík

Mandlíkova sprinterská dráha trvala dlouhých 14 sezón – od československého rekordu dosaženého ještě v dresu PZ Motorlet v tehdejší dorostenecké kategorii mladších hochů (100 m za 11,2 sekundy 12. 10. 1952 v Praze) až po jeho poslední aktivní sezónu 1965. V roce 1954 zlepšil národní rekordy (v kategorii starších hochů) na 10,6 a 21,8 sekundy v bězích na 100 resp. 200 metrů, v roce 1955 vybojoval první seniorský republikový titul a ve dvaceti letech se kvalifikoval na svou první olympiádu.

Jako atlet se zúčastnil dvou olympijských her – v letech 1956 a 1960. Na letních olympijských hrách v roce 1956 v Melbourne se v běhu na 200 metrů probojoval až do semifinále a startoval i v československé štafetě na 4 × 400 metrů, která byla vyřazena v rozběhu. O čtyři roky později, na olympijských hrách 1960 v Římě, startoval v běhu na 200 metrů: v rozběhu měl pomalejší start a mohutné úsilí v cílové rovince skončilo natrženým svalem a odstoupením.

Zúčastnil se také dvou atletických mistrovství Evropy. Do Stockholmu v roce 1958 přijel jako třetí nejlepší Evropan sezóny (21,1 sekundy), vyhrál rozběh a pak i semifinále (21,0). Ve finále však svůj výkon nezopakoval: zkazil start, při opakovaném startu byl už velmi opatrný a ztrátu už nestihl dohonit – skončil čtvrtý v čase 21,4 sekundy. Úspěchem bylo na stejném mistrovství naopak čtvrté místo československé štafety na 4 × 100 metrů – nepodařila se sice první předávka, ale Mandlík na předposledním a Václav Kynos na posledním úseku zajistili výborným během obhajobu 4. místa z předchozího šampionátu v Bernu. Na dalším atletickém mistrovství Evropy, v roce 1962 v Bělehradu, reprezentoval Vilém Mandlík v běhu na 100 metrů – po nepovedeném startu skončil na posledním místě v semifinále.

Byl držitelem 21 českých rekordů v běhu na 100 a 200 metrů a ve štafetách.

Mandlík zaběhl v roce 1961 na Memoriálu Evžena Rošického na škvárové dráze a s ruční časomírou 100 metrů za 10,2 s. V roce 2011 prohlásil na serveru Lidovky.cz,[2] že tento čas byl ze všech českých sprinterských rekordů vůbec nejblíže tehdy platnému rekordu světovému. Při procentuálním porovnání měl zmíněný rekord k tehdejšímu světovému rekordu Armina Haryho (10,0 sekundy) skutečně blíže nežli české rekordy zaběhnuté po světovém rekordu Usaina Bolta 9,58 sekundy k tomuto času jamajského sprintera. Sám Mandlík označil na uvedeném serveru svůj rekord za srovnatelný s dnešními časy 10,20 sekundy – při konvenčním přepočtu ručního času na elektronický (10,2 + 0,24), ovšem zároveň s hendikepem tehdejší pomalejší škvárové dráhy.

Všechny uvedené osobní rekordy Viléma Mandlíka byly (s výjimkou času v běhu na 400 metrů) v době svého vzniku československými rekordy či nejlepšími československými výkony.

V československé lize nastoupil v jednom utkání za Duklu Praha.[1]

Svou 113stránkovou sportovní autobiografii nazvanou Život plný sportu vydal Vilém Mandlík v roce 1976 v nakladatelství Naše vojsko.