Vilém Funk

Vystudoval právnickou fakultu české univerzity v Praze, kde promoval roku 1899. Studoval také na univerzitě v Berlíně a na Vídeňské univerzitě. Nastoupil na finanční okresní ředitelství, později k finanční prokuratuře v Praze a k zemskému výboru. V roce 1903 se habilitoval, v roce 1909 se stal mimořádným a roku 1912 řádným profesorem finančního práva.[2] V letech 1921–1922 a 1934–1935 byl děkanem Právnické fakulty Univerzity Karlovy a mezi roky 1938 a 1939 celou univerzitu jako rektor vedl.[3]

Byl také aktivní v politice. Dlouhodobě zasedal ve sboru obecních starších i v městské radě Prahy.[2] Na počátku 20. století se zapojil také do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady ( zákonodárný sbor celé předlitavské části Rakouska-Uherska) za obvod Čechy 5 (Praha-Malá Strana a Hradčany[2]) a usedl do poslanecké frakce Český klub (širší aliance českých, národně-konzervativních a liberálních subjektů).[4] Patřil k mladočeské straně.[5] Na Říšské radě se zaměřoval na otázky finanční, podílel se na novele zákona o přímých daních.[2] Zásady jím tehdy prosazené se staly základem pro všechny pozdější zákony. Po vzniku Československa pracoval jako finanční expert mj. na ministerstvu unifikací.[3]

Podílel se na založení Svazu českého úřednictva a byl prvním starostou Klubu českého státního úřednictva. Byl členem České akademie věd a umění, předsedou dozorčí rady České banky, předsedou Malostranské záložny a mnoha dalších spolků a korporací. Vydal četné odborné práce na téma finančního práva a daňového systému. Psal také do odborných periodik nebo slovníků. Po uzavření českých vysokých škol v protektorátním období byl penzionován a nový poválečný režim s ním již nepočítal.[3]