Viktor Alksnis

Viktor Alksnis (rusky Виктор Имантович Алкснис, lotyšsky Viktors Alksnis; * 21. června 1950 Taštagol, Kemerovská oblast) je ruský politik lotyšského původu.

Viktor Alksnis
Stranická příslušnost
Členství	Komunistická strana Sovětského svazu
Narození	21. června 1950 (71 let) Taštagol
Alma mater	Riga Higher Military Aviation Engineering School
Profese	politik, voják a poslanec Státní dumy
Ocenění	medaile Za bojové zásluhy medaile Za bezchybnou službu medaile Za bezchybnou službu 3. třídy Medaile 70. výročí Ozbrojených sil SSSR medaile 60. výročí Ozbrojených sil SSSR … více na Wikidatech
Commons	Viktor Alksnis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Je vnukem Jakova Alksnise, důstojníka Rudé armády popraveného za Velké čistky.[1] Narodil se ve vyhnanství na Sibiři, v roce 1957 mu bylo dovoleno žít v Rize, kde vystudoval školu pro vojenské letce. V Sovětském letectvu získal hodnost plukovníka a medaili Za bojové zásluhy.

V roce 1989 byl zvolen na Sjezd lidových poslanců SSSR a v roce 1990 se stal členem Nejvyššího sovětu Lotyšské SSR. Profiloval se jako jeden z hlavních konzervativců a odpůrců Michaila Sergejeviče Gorbačova, pro své militantní postoje získal přezdívku „černý plukovník“.[2] Odmítal snahu o nezávislost Lotyšska a zastával se ruské menšíny, po rozpadu Sovětského svazu byl zbaven poslaneckého mandátu a propuštěn z armády, pak se usadil ve vsi Tučkovo u Moskvy.

V roce 1992 byl jedním ze zakladatelů Fronty národní spásy, usilující o svržení Borise Jelcina a návrat k sovětským pořádkům. V letech 1999 až 2007 byl poslancem Státní dumy za strany „Ruský všelidový svaz“ a „Vlast“. Patří k ruským nacionalistům, podporoval nezávislost Podněstří a připojení Krymu k Rusku. Před prezidentskými volbami v roce 2018 se zapojil do kampaně Pavla Grudinina.[3]

Vystupuje jako zastánce svobodného softwaru a podpořil Alexandra Ponosova, učitele souzeného za nelegální užívání programů.[4]