Vištáspa

V gáthách, nejstarších částech Avesty, je Vištáspa zmiňován jen vágně jako jeden z příznivců Zarathuštry. Dále je zmiňován v pozdějších jaštech, V pátém jaštu, k poctě Anáhity, se naznačuje že patří k rodu Naotarovců[pozn. 2] a je označen za syna Aurvatáspy. Také jsou zmiňovány jeho modlitby za vítězství nad příznivci Klamství, stejně tak v tomto textu činí Zairivairi, který je podle pozdějších tradice Vištáspovým mladším bratrem. V devátém jaštu je zmiňována je maželka Hutaosa, která se též podílela na šíření zarathuštrického náboženství. V třináctém jaštu, věnovaném fravašiům, jsou Vištáspovi fravašiové uváděni hned po Zarathuštrových, a podle devatenáctého jaštu je držitelem chvareny, kterou se honosil i Zarathuštra a světští vládci.[1]

Podle pozdějších podání se po desetiletém neúspěšné šíření svého učení v severním Íránu vydal Zarathuštra do Chorasánu, kde byl přijat knížetem-kavim Vištáspem v jeho paláci. Jeho příchod provázeli různé zázraky a úspěšné podstoupení ordálu, což vedlo k tomu že jej kníže přijal. Kvůli intrikám karapů a kaviů však skončil ve vězení, z kterého se dostal když vyléčil Vištáspova koně Behzáda. Nakonec celá knížecí rodina přijala novou víru a Zarathuštrovy nepřátelé na dvoře byli potrestáni. V textech jsou také zmiňováni Vištáspovi synové Isfandjár a Péšjotan. Od Zarathuštry se také Vištáspovi dostalo duchovního vhledu, jeho synu Isfandjárovi nezranitelnosti, Péšjotanovi nesmrtelnosti a vezírovi Džámáspovi znalosti minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Podle jiných podání Zarathuštra Vištáspu přesvědčil vyléčením jeho otce a bratra.[2]

Osmnáct let potom co se kníže obrátil na víru měl na jeho území zaútočit túrský král Ardžátáspa, přičemž druhý jmenovaný byl poražen v bitvě u Mervu či u Amurdarji. K druhé invazi Ardžátáspa došlo poté co Vištáspa Isfandjárovi odmítl dát slíbenou královskou korunu a namísto toho jej nechal uvěznit. Oslabené království tak mohlo být napadeno, ale opět zvítězilo.[2]