Verdikt

Verdikt (angl. verdict) je odpověď poroty v soudním řízení trestním (někdy i v řízení civilním, u soudu koronera ap.). Jeho obsahem je zpravidla rozhodnutí o vině: zda je obžalovaný vinen (angl. guilty) nebo nevinen (angl. not guilty) z jednotlivých bodů obžaloby.

Lidé, kteří čekají na verdikt, vědí že pro ně nebude příznivý.

Tento procesní krok následuje poté, co profesionální soudce pro porotce právě proběhlé hlavní líčení shrne (angl. summing up) a vysvětlí jim, jak přesně stojí otázka, kterou mají zodpovědět. Pak se porota odebere k poradě, na které diskutuje a snaží se dojít k jednohlasnému stanovisku.

Pokud se obviněný ke spáchání trestného činu přizná (často proto, že uzavřel s prokurátorem dohodu o vině a trestu), verdikt se nevynáší. Obviněný se tím totiž zároveň zcela vzdává práva na hlavní líčení před porotou.

Pokud se obviněný přiznal, nebo pokud porota jednohlasně dospěje k verdiktu „vinen“, pokračuje soudní proces již bez její přítomnosti. V této závěrečné fázi, stanovení trestu (angl. sentencing), si soudce nejdříve pečlivě vyslechne argumentaci ožbaloby i obhajoby. Trest pak uloží v rozmezí trestní sazby stanoveném zákonem (mandatory sentencing) nebo v tzv. sentencing guidelines (doporučení nějaké komise, záleží podle státu) a podle výše trestů v precedentních případech.

Verdikt je znám od té doby, kdy soudní porotu v Anglii zavedl král Jindřich II. Plantagenet. Častý je kromě zemí angloamerického práva i v jiných zemích, kde se v soudnictví vyskytují laické poroty. V původní anglo-normanštině znamenalo vere + dict prostě říci pravdu.