Hlavní líčení

Hlavní líčení je stadium trestního řízení, v němž se rozhoduje o vině a trestu obžalovaného a případně též o uložení ochranného opatření a náhradě škody (újmy) poškozenému.[1] Soud přezkoumává obvinění obsažená v obžalobě (popř. v návrhu na potrestání), a to zásadně za účasti veřejnosti. Obviněný se zde už označuje jako obžalovaný. Provádí se zde především dokazování, po jeho skončení již zní závěrečné řeči a následuje rozhodnutí soudu.

V hlavním líčení rozhoduje soudní senát, v takovém případě hlavní líčení řídí jeho předseda, nebo samosoudce (jestliže horní hranice trestní sazby nepřevyšuje pět let – § 314a TŘ). Hlavní líčení není bezvýjimečné stádium trestního řízení před soudem, samosoudce totiž může bez projednávání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz za podmínek uvedených v § 314e TŘ, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku, byl-li ale proti němu podán včas odpor, je k projednání věci nařízeno hlavní líčení (§ 314g odst. 2 TŘ).

Hlavní líčení končí zpravidla rozsudkem: obžalovaný je uznán vinným, nebo je obžaloby zproštěn (§ 225 odst. 1 TŘ); popř. i dalšími způsoby, např. vrácením věci státnímu zástupci (§ 221 TŘ), postoupením věci (§ 222 TŘ), zastavením (§ 223 TŘ) či přerušením trestního stíhání (§ 224 TŘ) apod.