Velký Špičák (národní přírodní rezervace)

Národní přírodní rezervace Velký Špičák se nachází přibližně 4 km severovýchodně od města Třeště v okrese Jihlava. Rozprostírá se na ploše 75,75 ha v nadmořské výšce 650 – 733 m n. m. na vrchu Velký Špičák a v jeho okolí (733 m n. m.). Celá plocha rezervace je tvořena lesními pozemky. Vrch Velký Špičák je součástí geografické jednotky nazvané Křižanovská vrchovina.[4]

V oblasti dnešní národní přírodní rezervace byla do konce 18. století provozována v místních lesích tzv. toulavá seč s přirozenou obnovou porostů. Tento způsob hospodaření vyhovoval zejména jedli a buku, takže jejich podíl zaobíral okolo 30 % skladby stromů. Na příkaz zemského práva z roku 1838 byly toulavé seče zakázány. Staré řídké porosty začaly být obhospodařovány mýcením pasek a následnou umělou obnovou dřevin. Ta se nejprve prováděla setím, později i sadbou.[5]

Lesní porosty zahrnuté v NPR Velký Špičák byly do roku 1945 součástí revíru Jezdovice, velkostatku Třešť. Dle dochovaných písemností byla v době vzniku rezervace následující dřevinná skladba tehdejších lesů: smrk 35–40 %, jedle 20–25 % a buk 30–40 %. Podíl ostatních dřevin se pohyboval kolem 5 %. S rozvojem průmyslu (a tím i související větší spotřebou dřeva) byl ve druhé polovině 20. století výrazně prosazován smrk jako rychle rostoucí a dobře placená dřevina. Původní přirozené lesní porosty byly tak postupně likvidovány a uměle byly zakládány smrkové monokultury. Smrk tedy ještě posílil svou dominanci v místním výčtu dřevin.[4]

Podle zřizovacího předpisu Ministerstva školství a kultury ČSSR byla vyhlášena státní přírodní rezervace Velký Špičák 7. 11. 1964. Hlavním účelem zřízení byla snaha ochránit původní dřevinnou skladbu lesního společenstva.[5] Současná kategorie národní přírodní rezervace byla stanovena v roce 1992 vyhláškou č. 395/1992 Sb. Od té doby je prováděna výsadba původních druhů stromů.[4]

Kamenná moře u vrcholu

NPR Velký Špičák nabízí jedinečnou ukázku vegetačně bohatých lesních společenstev v oblasti Českomoravské vysočiny. Zachovala se zde přirozená dřevinná skladba i vzácná vegetace, která se jinde nevyskytuje. Předmětem ochrany je rozsáhlý komplex přírodě blízkých jedlových bučin a javořin se zastoupením smrku ve vrcholové části masivu Špičáku. Můžeme ho považovat za reprezentativní ukázku původních druhově pestrých lesních společenstev Českomoravské vrchoviny. Dlouhodobým cílem péče o ně je jejich ponechání samovolnému vývoji. Prioritním zájmem je tedy samovolný vývoj k přirozenému lesu s odpovídající dřevinnou skladbou, kterou bude nutné v horizontu několika desetiletí korigovat. To znamená vysazovat méně zastoupené a chybějící dřeviny, případně provádět zásahy pro zvýšení stability jednotlivých partií porostu a podporovat tzv. vtroušené dřeviny.[4]

Místní lesní společenstva jsou bohužel dlouhodobě pod silným vlivem vysokých stavů zvěře. Již z hospodářských plánů 1. poloviny 20. století se dovídáme, že negativní vliv okusu mladých stromů je značný. Na škodách se významnou mírou podílí zejména mufloní (zde nepůvodní) a srnčí zvěř. I přes tento tlak však nárosty buku odrůstají. Výsadby jedle a jilmu je však nezbytné chránit oplůtky i oplocenkami. Mimo tento vliv nejsou zdejší společenstva vystavena výrazně nepříznivým vlivům ani ohrožením, která by představovala vážné riziko pro jejich další samovolný vývoj v budoucnu.[4]

Pohled na rezervaci z vrcholu

Od roku 1995 se provádí aktivní podpora populací některých druhů stromů. Do individuálních oplocenek se vysazuje zejména jedle bělokorá (Abies alba) a jilm horský (Ulmus glabra), méně potom javor klen (Acer pseudoplatanus) nebo lípa srdčitá (Tilia cordata). V příštím období bude nutné provádět šetrné prosvětlení ploch, na nichž se oplocenky nachází a odstraňovat bukový nálet k podpoře růstu jedle.[4]  

Samostatnou kapitolou je aktivní ochrana obratlovců. V rámci projektu Podpora dutinových druhů ptáků a netopýrů bylo v oblasti v roce 2001 vyvěšeno 16 budek: 8 hnízdních pro sýce rousné (Aegolius funereus) a 8 speciálních budek pro stromové druhy netopýrů. Sýc rousný dosud budky nevyužívá a hnízdí v dutinových stromech, netopýři je využívají přechodně na jaře a na podzim.[4]

NPR je vzdálena 4 km pěšky od města Třešť. Dostupná je odtud po modré nebo zelené turistické trase, které procházejí napříč rezervací a tak zpřístupňují její nitro. Žlutá trasa spojuje Velký Špičák s blízkou přírodní památkou V Klučí. Na místo se lze také dostat po naučné stezce Špičák. Ta začíná v Třešti u hráze Váňovského rybníka a konči v sousední obci Jezdovice. Celkem 10 kilometrů dlouhá trasa je opatřena 10 informačními tabulemi, podávajícími zprávu o konkrétní lokalitě, tedy i o národní přírodní rezervaci.[9]

Na vrcholu Velkého Špičáku nalezneme velmi populární knihu návštěv – sešit, umístěný v plechové krabičce na stromě, do kterého se zapisují výletníci po zdolání vrcholu. Podle něho lze usuzovat, že místo navštíví ročně několik stovek lidí.