Grande Armée

Grande Armée vznikla v roce 1804, a to z L'Armée des côtes de l'Océan, což byla armáda 100 000 vojáků, která měla být využita v rámci plánované, ale neuskutečněné invaze do Británie. Napoleon následně síly rozmístil tak, aby zabránil možným hrozbám Rakouského císařství a Ruského impéria.

Na svém začátku čítala Velká armáda jen pět sborů. Následně byla přesunuta přes Rýn do jižní části Německa, což vedlo k Napoleonovým vítězstvím u Ulmu a u Slavkova. V Evropě naverbovala jednotky z okupovaných a spojeneckých národů a před francouzským tažením do Ruska v červnu 1812 tak čítala až 685 000 mužů.[1]

Pomalu pochodovala na východ a po dobytí Smolensku a bitvě u Borodina došla 14. září 1812 do Moskvy. Byla však již oslabena ruskou armádou, nemocemi, dezercí a špatnými komunikačními linkami a po měsíci v Moskvě byla nucena pochodovat zpět na západ. Nejenom že její příslušníci začali trpět chladem, hladem a nemocemi; armáda byla také napadána kozáky a ruskými partyzány. Nakonec po několika dalších bitvách (bitva na Berezině aj.) Ruské impérium opustila armáda značně oslabena, podle Adama Zamoyskiho jen s 120 000 vojáky.[2] Při prohraném tažení zemřelo celkem až 400 000 vojáků Velké armády.[3]

Kromě své velikosti a složení byla Velká armáda známá svými inovativními formacemi, taktikou, logistikou a komunikací. Na rozdíl od většiny ozbrojených sil v té době také fungovala na meritokratickém základě.

Později nebyla dřívější velikost Velké armády nikdy obnovena. Zanikla s koncem napoleonských válek.