Velen Fanderlik

Vyrůstal v Brně. Jeho otec Vladimír byl v blízkém styku se zakladatelem českého skautingu, A. B. Svojsíkem, např. zajišťoval jeho brněnské přednášky, a v letech 1924–1935 vykonával funkci zpravodaje brněnské župy Svazu.[1] Příjmení Fanderlik pochází pravděpodobně z nizozemského Van der Lijk.[1][5]

Do 2. brněnského skautského oddílu Velen vstoupil ve dvanácti letech společně se svým bratrem Milotou. Skautský slib složili oba na táboře v létě 1920 u potoka Rakovec u Račic. Po absolvování Právnické fakulty Masarykovy univerzity byl v roce 1929 promován na doktora práv. Krátce pracoval jako koncipient, poté si otevřel vlastní advokátní kancelář, většinu volného času nadále věnoval skautingu. Od roku 1926 vedl v Brně skautský oddíl.

V červenci 1925 se s bratrem účastnil Ústřední lesní školy. Skautskému vzdělávání se pak ve skautingu věnoval především a zásadně jej ovlivnil. Zaváděl metodiku práce ve družinách a systém stálých instruktorů lesních škol. Kladl důraz na týmovou spolupráci instruktorů a důkladnou přípravu programu. V roce 1926 vytvořil s dalšími skauty v Brně družinu Mawadani, zaměřenou na skautskou výchovu vedoucích oddílů v lesních školách. Již v roce 1928 vedl Ústřední lesní školu Svazu skautů, byl dlouholetým vůdcem Moravské lesní školy.[2] Od roku 1933 byl zpravodajem Svazu pro lesní školy.

V roce 1936 se stal jedním z prvních činovníků Junáka, který v Gilwell Parku u Londýna dokončil kurz Wood Badge (na rozdíl od prvního čs. absolventa, cestovatele Františka Alexandera Elstnera). Tvrdil přitom, že československé skautské vzdělávání má vyšší kvalitu.[1] Téhož roku byl jmenován docentem skautingu na Tělovýchovném ústavu Masarykovy univerzity v Brně.

Po okupaci Česka nacisty uprchl přes Jugoslávii a Francii do Británie. Působil jako dělostřelecký a osvětový důstojník, později se zapojil do justiční služby čs. exilové armády v Londýně. Tam se v roce 1941 oženil se Stanislavou Zvědělíkovou. I v Anglii vytvářel skautské oddíly z československých uprchlíků.

Po válce byl v hodnosti majora členem týmu gen. JUDr. Bohuslava Ečera jako jeden z vojenských prokurátorů při Norimberském procesu, vyslýchal například K. H. Franka, Kurta Daluega, Joachima Ribbentropa nebo Hermanna Göringa.

V roce 1946 byl na II. sněmu zvolen starostou Junáka. O rok později se účastnil Jamboree míru ve Francii, kde byl zvolen do Světového skautského výboru (v té době sídlícího v Kanadě). Funkci člena výboru zastával v letech 1947–1951.

Byl jedním z prvních emigrantů po únorovém převratu v roce 1948; hranici překročil s manželkou na konci října 1948 nedaleko Železné Rudy, údajně sám poté, co se jeho převaděč ztratil.[4] Po krátkém pobytu v Německu a Londýně, kde organizoval české exilové skauty a skautky, se roku 1953 přestěhoval do kanadského Trailu. Odtud až do své smrti vykonával funkci starosty čs. exilového skautingu a vydával časopis Stopa. Živil se jako malíř a grafik a přednášel sociologii a dějiny umění. V roce 1957 absolvoval University of British Columbia. Přispíval do vysílání Rádia Svobodná Evropa.

Ve velkých politických procesech se skauty v 50. letech (Karel Průcha, Pavel Křivský) byl označován za duchovního vůdce protistátních skautských aktivit; propadl mu majetek[6] a byl degradován na vojína.[7] V Kanadě se jej snažila vystopovat Státní bezpečnost, avšak nikdy se jí to nepodařilo.[3]

V období pražského jara uvítal krátkou obnovu skautské činnosti, avšak do vlasti se nevrátil a od počátku byl k možnosti plné obnovy v rámci komunisty ovládaného státu skeptický; nepřestával věřit v obnovu po pádu komunistického režimu, kterého se však už nedožil.

Pamětní deska na Šilingrově náměstí

Jeho jméno nese sdružení bývalých českých odbojářů a exilových skautů, Skautský oddíl Velena Fanderlika. Po sametové revoluci byl v roce 1995 byl in memoriam povýšen do hodnosti plukovníka a byla mu odhalena pamětní deska na Šilingrově náměstí v Brně; v roce 2005 byl in memoriam prohlášen čestným občanem města Brna a v lednu 2021 soudně rehabilitován.[6] Jeho pozůstalost je uložena v archivu University of Nebraska ve městě Lincoln, číslo sbírky Spec MS 123.

• Hry v místnosti: příručka k uvedení her na skautských schůzích a v uzavřených místnostech (1930 spolu s Josefem Štefanem)
• Listy Jurovi, metodika výchovy v junáckém oddíle (1935 jako Listy vůdci, znovu vydáno 1947, 1970 a 1991) – i ve 21. století jedna z nejvydávanějších českých skautských metodických publikací[7]
• Skautská praxe, praktická příručka kapesního formátu (1938, mnoho dalších vydání)
• Skautský vůdce (1934, společně s Bohuslavem Řehákem)
• 600 junáckých a polních her v místnosti i venku (1946)
• Táborové epištoly (první vydání v exilu 1980, druhé vydání 1991 v Praze)