Vejcožrout indický

Odborné druhové jméno westermanni bylo dáno tomuto druhu na počest holandského zoologa Geralda Fredericka Westermanna (1807–1890), jednoho ze tří zakladatelů Královské zoologické společnosti Natura Artis Magistra a prvního ředitele amsterdamské zoo.[4][5]

Vejcožrout indický byl popsán dánským zoologem a herpetologem Johannesem Theodorem Reinhardtem (1816–1882) v roce 1863. Jedná se o jednoho z pětadvaceti plazů, které Johannes Reinhardt popsal během své cesty do Indie.[6]

Tento druh bojg je zpravidla zbarven hnědě či černě. Kůže je poseta bělavými skvrnami a po celém hřbetu od krku po špičku ocasu se line světlý pruh. Šupiny na břiše jsou světlé podobně jako hřbetní pruh a na hlavě se nachází černé skvrnky ve tvaru šipek.

Dospělí jedinci mohou dorůstat do celkové délky až 78 cm, přičemž asi 11 cm připadá na ocas.

Stravu tohoto hada tvoří výhradně neoplodněná ptačí vejce; vědci zatím neví, jak vejcožrouti poznají, ve kterém vejci se nachází embryo. Pro konzumaci vajec mají tito hadi speciálně vyvinuté krční obratle, jejichž výběžky trčí do jícnu a pomáhají vejce po pozření rozbít. Jediní další hadi s takovými obratli jsou africké užovky z rodu vejcožroutů (Dasypeltis).[7]

U vejcožroutů indických byla zaznamenána denní i noční aktivita. Jedná se o suchozemský druh, který se velmi obratně pohybuje v přízemní vegetaci. Při pocitu ohrožení zvedá přední část těla a zaujímá typickou zastrašovací pózu ve tvaru písmene „S“. Obdobnou strategii k zastrašení nepřítele mají například kobry.[8]

Vejcožrout indický se vyskytuje v Bangladéši, dále některých částech Indie (Madhjapradéš, Uttarpradéš, Gudžarát; Bhávnagar, Maháráštra, Karnátaka, Bihár, Západní Bengálsko, Paňdžáb, Telangána) a v Nepálu.[3][8][9][10][11]  

Podle Červeného seznamu IUNC se jedná o málo dotčený taxon.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Indian egg-eating snake na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vejcožrout indický na Wikimedia Commons