Vavřinec Svátek

Profesí byl advokát a politik.[3] Vystudoval práva a po dokončení školy nastoupil jako koncipient u JUDr. Friče v Praze. Brzy se začal i veřejně angažovat.[4] Když se koncem 50. let začal rozkládat neoabsolutistický režim, podal si Svátek na přelomu let 1859 a 1860 žádost o povolení k vydávání českého politického deníku. Jeho žádost byla tehdy ještě policií zamítnuta.[5][6]

Přispíval do novin. Po obnovení ústavního života v Rakouském císařství počátkem 60. let 19. století se zapojil do politiky. Patřil mezi osobní přátele Františka Ladislava Riegera a náležel mezi přední politiky Národní strany (staročeské).[4] V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v kurii venkovských obcí (volební obvod Písek – Vodňany) do Českého zemského sněmu jako oficiální kandidát českého volebního výboru (Národní strana).[7][8] Do sněmu se vrátil v doplňovacích volbách v září 1869, nyní za kurii městskou, obvod Strakonice – Sušice – Vodňany.[9] Mandát za tento obvod obhájil ve volbách roku 1870[10] a ve volbách roku 1872.[11] Čeští poslanci tehdy praktikovali politiku pasivní rezistence, kdy bojkotovali práci sněmu, nechávali se zbavit mandátu pro absenci a opětovně byli voleni. Svátek takto po ztrátě poslaneckého křesla byl za stejný obvod zvolen v doplňovacích volbách v říjnu 1873,[11] v doplňovacích volbách v červenci 1874,[12] doplňovacích volbách na jaře 1875[13] a v únoru 1876.[14] Znovu zde za staročeskou stranu[15] uspěl i v řádných volbách roku 1878[16] a volbách roku 1883.[17]

V téže době také zasedal v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kam byl zvolen v prvních přímých volbách roku 1873 za kurii venkovských obcí, obvod Písek, Strakonice, Blatná atd. Z politických důvodů se nedostavil do parlamentu, čímž byl jeho mandát i přes opakované zvolení prohlášen za zaniklý. Fakticky se tedy na práci Říšské rady nepodílel.[18]

Trvale rovněž zasedal v obecním zastupitelstvu a místní školní radě Karlína a v tomto městě zastával i funkci náměstka starosty. Byl mu udělen titul čestného občana Karlína. Zemřel v roce 1910 v Černošicích, během pobytu na letním bytě.[4]