Vatikánská fotbalová reprezentace

Vatikánská fotbalová reprezentace (italsky Selezione di calcio della Città del Vaticano) je fotbalový tým, který reprezentuje nejmenší stát světa – Vatikán. Tvoří ho výlučně amatéři – vatikánští policisté, pošťáci, vládní úředníci a členové Švýcarské gardy.[1] Vatikán je jedním z pouhých devíti plně uznávaných suverénních států, jejichž národní tým není členem FIFA. Ostatními státy s tímto statusem jsou Monako, Tuvalu, Kiribati, Mikronésie, Nauru, Marshallovy ostrovy, Palau a Spojené království.

Symbol vatikánského fotbalového týmu

Fotbalový svaz státu Vatikán byl založen v roce 1972. Současným prezidentem svazu je Domenico Ruggerio.[1] V minulosti vedl vatikánský tým známý trenér Giovanni Trapattoni. Poprvé koučoval mužstvo studentů teologie, knězů a členů Švýcarské gardy 23. října 2010, kdy čelilo týmu složenému z italské finanční policie. Ten vedl italský trenér Roberto Donadoni.[2]

V současnosti (k roku 2014) tým vede Ital Gianfranco Guadagnoli, bývalý fotbalový brankář. Hráči ho zvolili trenérem, protože během své kariéry nedostal ani jednu žlutou či červenou kartu.[1]

Historie

V roce 2000 papež Jan Pavel II. založil Vatikánské sportovní oddělení s cílem „oživit tradici (sportu) v rámci křesťanské komunity“. V roce 2006 kardinál Tarcisio Bertone navrhl, že by Vatikán mohl sestavit tým z mužů, kteří jsou ve Vatikánu na katolických seminářích. O této vyhlídce kardinál prohlásil: „Pokud vezmeme jen brazilské studenty z našich papežských univerzit, tak bychom mohli sestavit výborný tým.“ Kardinál také poznamenal, že na mistrovství světa ve fotbale 1990 v Itálii bylo 42 hráčů, kteří navštěvovali salesiánská střediska po celém světě.[3] Například Marcelino Martínez, španělský hrdina Mistrovství Evropy ve fotbale 1964, byl bývalý seminarista. Byl to návrh právě kardinála Bertoneho, že hráči Vatikánu by byli verbováni z členů katolické církve po celém světě, nejen ze seminaristů či občanů Vatikánu. Nespecifikoval však, zda by jim Vatikán udělil občanství.[4]

S nejmenší populací na světě, přibližně 900 občanů, je obtížné vytvořit kvalitní fotbalový tým. Vatikánský tým se navíc skládá výhradně ze státních zaměstnanců Vatikánu: policistů, poštovních zaměstnanců, vládních úředníků a členů Švýcarské gardy. Vzhledem k tomu, že většina občanů Vatikánu jsou členy Švýcarské gardy, nemohou se fotbalu věnovat neustále. Proto hrál tým jen několik mezinárodních zápasů. Když hrál svůj první oficiální mezistátní zápas v roce 2002, pouze jeden hráč – Marcello Rosatti – měl vatikánský pas. V roce 2006 byl Vatikán pozván k účasti na turnaji Viva World Cup, ale nemohl se ho zúčastnit, protože nebyl schopný dát dohromady patnáctičlenný tým. Celkově hrál Vatikán k roku 2014 pouze čtyři mezinárodní zápasy proti Monaku (v letech 2002, 2011, 2013, 2014). Jeden zápas skončil remízou a tři porážkou.

První zápas týmu

Svůj první přátelský zápas hrál Vatikán proti rezervnímu týmu San Marina již v roce 1994. Konečný výsledek tohoto zápasu je oficiálně 0:0, ale Steve Menary ve své knize Outcasts: The Lands that FIFA Forgot (český překlad Nechtění: země, na které FIFA zapomněla) uvádí, že to není jisté, protože zasvěcení tvrdí, že skutečný výsledek byl 1:1.[5][6] V roce 2006 Vatikán hrál přátelský zápas se švýcarským týmem SV Vollmond na stadionu Petriana a vyhrál ho 5:1.[3]

Fotbal ve Vatikánu

Vatikán oficiálně vyjadřuje velkou podporu fotbalu. Bývalý papež Jan Pavel II. byl údajně v mládí brankářem v Polsku.[7] Bývalý papež Benedikt XVI. je zase horlivým stoupencem bavorského týmu FC Bayern Mnichov, neboť v mládí v Bavorsku vyrůstal. Současný papež František je také velkým fanouškem fotbalu – např. když v Lize mistrů 2014/2015 hrál FC Bayern Mnichov proti domácímu AS Řím, přijal papež fotbalisty bavorského klubu na audienci.[8]

Dres

Aktuální dresy týmu dodává italská firma Diadora. Trenýrky jsou bílé, zatímco triko je žluté s úzkými modrými a bílými čárami kolem pravé horní části těla.[9]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vatican City national football team na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.