Vaso Pelagić

Vystudoval gymnázium v Bělehradu a poté bohosloveckou školu (od roku 1857). Roku 1860 se stal učitelem na základní škole v Brčku na severu dnešní Bosny a Hercegoviny, kde založil i srbskou čítárnu, první svého typu na území BiH. Následně studoval nějakou dobu v Moskvě lékařství, historii a politickou ekonomii. V Moskvě se stal odhodlaným socialistou poté, co studoval díla tzv. revolučních demokratů, jakými byli Černyševskij nebo Dobroljubov.

Po dvou letech pobytu v Rusku se vrátil do Banja Luky. Stal se správcem pravoslavného semináře, první střední školy na území BiH.^[zdroj?] Zde sepsal svoji příručku pro učitele v Bosně, Hercegovině, Starém Srbsku a Makedonii pro potřeby školského vzdělávání. Tento dokument, který poté po jednotlivých školách šířil, se stal trnem v oku církevních představitelů všech náboženství v Bosně. V oblasti školního vzdělávání se hodně věnoval problematice tělesné výchovy.

V roce 1869 byl poprvé uvězněn. Nejprve si odpykával svůj trest ve věznici v Sarajevu, později byl převezen do severozápadní Anatolie. Vystřídal pobyt v káznicích v Tróji, Balikesiru, Marmaře, Burse a nakonec nejvíce času strávil ve věznici ve městě Kutahya. Následně byl intervencí ruského velvyslance Nikolaje Ignatěva a srbského velvyslance Filipa Hristiće vydán v roce 1871 do Srbska.

Po návratu zpět na Balkán se zapojil do činnosti Sjednocené srbské omladiny a předsedal jejímu shromáždění ve Vršaci. Následně odcestoval do Černé Hory, kde jeho prosrbské aktivity (pomáhal organizovat hnutí srbské liberální mládeže Omladina, které žádalo spojení Srbska s Černou Horou) vyvolaly nespokojenost vládnoucí dynastie Petrović-Njegoš. Poté nějakou dobu žil v Novém Sadu, Grazu, v Praze, Terstu a Curychu.

Roku 1875 se zapojil do Hercegovského povstání křesťanských obyvatel Bosny a Hercegoviny proti turecké správě. Po skončení bojů se přestěhoval do Srbska, odkud byl ale vykázán pro své socialistické názory a po nějakou dobu se musel skrývat v Rumunsku a Bulharsku. Prosazoval, aby v Srbsku vznikla socialistická strana, jeho práce a názory však musely vycházet v bulharském tisku. V Srbsku byl následně zatčen a odsouzen k trestu odnětí svobody. Zemřel ve vězeňské nemocnici v Požarevaci.[1] V dobách existence socialistické Jugoslávie byl Pelagić glorifikován jako symbol boje za socialismus na území jihovýchodní Evropy.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vaso Pelagić na srbské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vaso Pelagić na Wikimedia Commons