Vasil Korol

Jeho rodiče byli řeckokatolické víry a vlastnili menší hospodářství.[2][4] Byl nejstarší z pěti dětí a získal základní vzdělání.[2][4] Když mu bylo 12 let, matka zemřela na zápal plic. Otec odešel pracovat na Slovensko a on sám se staral o celé hospodářství.[4]

V roce 1938 připadla část Podkarpatské Rusi Maďarsku a poté, co byla v roce 1939 zbývající část Podkarpatské Rusi Maďarskem okupována, se v říjnu 1939 pokusil utéct přes Maďarsko do Sovětského svazu.[2][3] Po přechodu státní hranice u Jelenkovatého byl spolu s dalšími uprchlíky zadržen sovětskými pohraničníky a následně převezen do Stryje a odsouzen ke třem letům vězení v nápravněpracovních táborech na Sibiři za nelegální překročení státní hranice.[2][3] Byl převezen vlakem do Archangelska a odtamtud parníkem po řece Pečora na stavbu železnice do Vorkuty.[2]

V gulagu na Vorkutě pracoval na stavbě do roku 1943, kdy byl propuštěn a vstoupil do československé zahraniční armády v Buzuluku.[2][3] Po krátkém dělostřeleckém výcviku se zúčastnil Žytomyrsko-berdyčevské operace - bitev u Kyjeva, kde se stal velitelem děla, a dále u Rudy a Bílé Cerkve. Během následné Korsuň-ševčenkovské operace bojoval u Žaškova, u Ostrožan a na dalších místech.[2][3] Během Karpatsko-dukelské operace přišel 15. září 1944 o ruku, z čehož se pět měsíců zotavoval v invalidovně poblíž Moskvy, poté v Tatranské Lomnici a posléze v Malé Chuchli, Bohosudově a Poděbradech.[2][3]

Po ukončení léčby byl ponechán v činné službě a pracoval jako správce vojenských budov. Začátkem roku 1949 byl povýšen do hodnosti podporučíka, ale současně byl také uznán plným válečným invalidou a propuštěn z činné služby. Byla mu přidělena trafika v Holešovicích, o kterou ale v roce 1950 zase přišel. Poté až do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí prodejny na Smíchově. Od roku 2002[5] žil v Domově péče o válečné veterány v Ústřední vojenské nemocnici v Praze. Byl aktivním členem Československé obce legionářské.[2]

Obdržel řadu válečných vyznamenání, mimo jiné dva Československé válečné kříže, Řád rudé hvězdy, medaili Za zásluhy, medaili Za chrabrost. 28. října 2012 mu byl u příležitosti 94. výročí založení republiky propůjčen prezidentem Václavem Klausem Řád Bílého lva vojenské skupiny IV. třídy za mimořádné zásluhy o obranu a bezpečnost státu a vynikající bojovou činnost.[1][5]