Validita (výzkum)

Míra validity znamená odpověď na otázku, zda zkoumáme to, co chceme zkoumat, a je jedním z předpokladů objektivity. Další předpokladem objektivity výzkumu v sociálních vědách je potom reliabilita, která odpovídá na otázku, jak přesné je toto zkoumání (jak přesný je měřicí nástroj). Reliabilita je proto logicky podmínkou validity – můžeme mít reliabilní, ale nevalidní test; test s nízkou reliabilitou ovšem validní být nemůže. Podle Helmstadera[1] dokonce platí, že maximální možná validita se rovná odmocnině z reliability.

Při uvažování o validitě výzkumu se zpravidla berou v úvahu dvě hlavní oblasti zdrojů (a nedostatků) validity:

• Vnitřní validita udává možnost interpretování výsledků měření pro formulaci výstupu z výzkumu, jeho správnost směrem dovnitř. Ohrožují ji zejména intervenující proměnné.
• Vnější validita je vypovídací síla získaných výsledků pro širší oblast, míra jejich uplatnitelnosti v reálném světě a udává možnost zobecnění výsledku na jiné kategorie populace, na jiný čas a místo.

U již hotového testu se posuzuje validita v několika hlavních oblastech. Příkladem mohou být psychologické testy, u nichž se v rámci procesu standardizace kromě vytvoření populačních či jiných norem zjišťuje validita v některých z následujících kategorií.

• Obsahová validita odpovídá na otázku, zda test měří skutečně to, co jsme chtěli zkoumat. Například v testu inteligence chceme měřit míru nějaké obecné inteligence, ale dost možná zkoumáme jen určitou část schopností tímto testem měřenou (která s inteligencí souvisí, ale pravděpodobně ji nezachycuje v celé komplexnosti a šíři).
• Kritériová validita označuje míru shody se stanoveným kritériem. Kritériem může být například výsledek v jiném testu a kritériová validita se dělí na dva typy. Souběžná validita určuje míru shody více měření v jednom okamžiku – v tomto případě ve zhruba stejném okamžiku měříme vlastnost více různými metodami. Prediktivní validita určuje schopnost testu předpovídat výsledek v budoucnosti, například vysoká validita v přijímacích zkouškách na střední školu znamená, že student s dobrým výsledkem bude dosahovat dobrého studijního prospěchu.
• Konstruktová validita je zjednodušeně řečeno míra, v níž výsledek v testu reprezentuje teoreticky stanovený konstrukt (pojem, termín apod.). Důležitá je zde správná a přesná formulace onoho konstruktu a teorie.
• Ekologická validita určuje využitelnost výsledků v praxi. Některý test skutečně může velmi dobře měřit nějaký hypotetický konstrukt, ale v praxi jsou jeho výsledky neuplatnitelné, nebo se v běžném životě neprojevují. To je důležité zjistit zejména při laboratorním testování.
• Inkrementální validita se používá v případě, že se jeden test skládá z více subtestů (součástí), nebo měříme jednu věc více metodami. Určuje míru zpřesnění výsledku první metody druhou metodou – jinými slovy pokud první metoda přinese 70 % všech poznatků a po použití i druhé metody máme dohromady 80 % poznatků, značí inkrementální validita velikost právě těchto deseti procent.