Objektivita (výzkum)

Objektivita výzkumu je dána mírou nezávislosti výsledků na výzkumníkovi a na měřeném jedinci.[1] Čím je objektivita vyšší, tím více se závěr blíží skutečnosti.

Objektivita výzkumu je dána zejména:

  • Mírou (stupněm) nezávislosti dané výzkumné metody na osobě uživatele. Čím vyšší je její hodnota, tím více je zaručena jednoznačnost výsledků. Snižuje se nebezpečí, že by badatel zkreslil fakta, aby získal žádoucí výsledky — to se stává například při rozhovoru.
  • Nízkou nebo nejlépe žádnou možností záměrného ovlivnění výsledků zkoumanou osobou ve výhodném nebo pro ni žádoucím směru.
  • Nezávislostí výsledků na osobách, které je analyzují a vyhodnocují. U objektivních testů se tedy musejí různí pozorovatelé dopátrat stejných výsledků.

Na začátku každé výzkumné práce je tedy nutné identifikovat možné konflikty zájmů a eliminovat je. Objektivita výzkumu by jinak mohla být zpochybněna určitou vazbou výzkumných pracovníků např. na sponzory, klienty apod.

Dalšími nezbytnými předpoklady objektivity výzkumné metody je její standardizace, spolehlivost, platnost a funkčnost (validní), dostatečná přesnost měření (reliabilita), kvalitativní i kvantitativní interpretovatelnost, další důležitou charakteristikou je i úspornost. Jenom tak mohou přinášet nové poznatky a verifikovat je (tzn. ověřovat jejich pravdivost, tedy řešit otázku subjektu s objektivní realitou). Tím lze získat fakta, resp. ověřené poznatky.

Odkazy

Reference
  1. Kritéria kvality výzkumu - IS MU

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.