Věra Jičínská

Její otec byl Jaroslav Jičinsky, matka Gizela Jičinská-Spothová.[1][5] Věra byla druhá manželka akademického malíře Prokopa Laichtera (1898–1975). Vzali se v Paříži 15. 11. 1930, měli spolu dceru Danu Görnerovou-Laichterovou (4. 5. 1937).[6] V letech 1909–1916 studovala na dívčím lyceu Vesna v Brně. Svá výtvarná studia začala u profesora Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1916–1922). Potom studovala v Mnichově (1922–1923) u profesora Fritze Helmutha Ehmckeho a v Paříži (1923–1931), kde byli jejími učiteli Othon Friesz, Fernard Léger a Andre Lhote.[7] V době mezi světovými válkami vystavovala obrazy v Paříži, Budapešti a na mnoha místech v Československu. V roce 1952 se s ní při restaurátorských pracích zřítilo lešení a těžce se zranila. Následky úrazu postupně snižovaly její umělecké a pracovní možnosti.[8] V Praze XII bydlela na adrese U Riegrových sadů 4.

První dochované obrazy svědčí o vlivu purismu a kubismu. Nejvíce její pařížskou tvorbu poznamenal André Lhote. Pod jeho vlivem se po roce 1925 postupně odpoutala od kubizujících tvarů a začala malovat v duchu neoklasicismu. Námětově v její tehdejší tvorbě převládaly především ženské akty. Kolem roku 1930 se na jejích obrazech zintenzívnila barevnost a uvolnily tvary, což bylo předzvěstí radikální proměny její tvorby, která nastala po roce 1931, kdy se vrátila do Čech. Některé obrazy z roku 1935 se pohybují na pomezí abstrakce.