Věra Fignerová

Věra Nikolajevna Fignerová (7. července 1852 Nikiforovo, Kazaňská gubernie – 15. června 1942 Moskva) byla ruská revolucionářka.

Věra Nikolajevna Figněrová
Stranická příslušnost
Členství	Narodnaja volja Strana socialistů-revolucionářů (1907–1909)
Narození	25. červnajul. / 7. července 1852greg. Kazaň
Úmrtí	15. června 1942 (ve věku 89 let) Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Příbuzní	Nikolaj Nikolajevič Figněr, Lidija Nikolajevna Figněrová, Pjotr Nikolajevič Figněr, Jevgenija Nikolajevna Figněrová a Olga Nikolajevna Figněrová (sourozenci)
Alma mater	Univerzita v Curychu Rodionovský institut ušlechtilých dívek
Profese	politická aktivistka, autorka memoárů, životopiskyně, spisovatelka a politička
Commons	Vera Figner
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodila se v šlechtické rodině s německými kořeny jako nejstarší ze šesti dětí, její bratr Nikolaj Figner byl operní pěvec. Navštěvovala Rodionovský institut pro šlechtičny v Kazani a chtěla se stát lékařkou. Protože v carském Rusku ženy nesměly studovat medicínu, odešla do zahraničí na Curyšskou univerzitu. Zde se stala členkou kroužku Friči, sdružujícího radikálně naladěné ruské studentky. Školu nedokončila a vrátila do Ruska, kde se přidala k tajné organizaci Půda a svoboda a po jejím rozpadu k frakci Narodnaja volja, prosazující násilný boj proti režimu.[1]

Pracovala jako zdravotnice a šířila revoluční propagandu mezi venkovany. Podílela se na přípravě teroristických akcí včetně atentátu na cara Alexandra II. Nikolajeviče v roce 1881.[2] V roce 1883 byla zatčena v Charkově a uvězněna v Petropavlovské pevnosti. V procesu se čtrnácti členy organizace Narodnaja volja byla odsouzena k trestu smrti, který byl na přímluvu Niko Nikoladzeho změněn na dvacetileté vězení ve Šlisselburské pevnosti.[3]

Po odpykání trestu byla poslána do vyhnanství v Archangelské gubernii. Léta 1906 až 1915 strávila v exilu, kde organizovala pomoc pro ruské politické vězně.

Po Únorové revoluci byla přední aktivistkou eserů. Navzdory protibolševickým postojům jí bylo umožněno vydat vzpomínkovou knihu Запечатлённый труд a působit ve Společnosti bývalých politických vězňů a vyhnanců, dokud nebyla v roce 1935 zrušena.[4] Unikla velké čistce a zemřela ve věku nedožitých devadesáti let.

Anna Barkovová o ní napsala báseň Вера Фигнер.