Anna Barkovová

Narodila se jako dcera školníka na gymnáziu a díky tomu mohla na této škole také studovat. Matka jí brzy zemřela. Od roku 1918 spolupracovala v rodném městě s novinami Рабочий край (Kraj dělníků) pod vedením Alexandra Voronského. Roku 1922 se na pozvání lidového komisaře pro vzdělávání Anatolije Lunačarského odstěhovala do Moskvy a začala pracovat v jeho sekretariátu. V tom samém roce vydala v Petrohradě svou prvotinu, sbírku básní s názvem Женщина (Žena). Sbírka získala uznání Alexandra Bloka, Valerie Brjusova, Alexandra Voronského a především Anatolije Lunačarského, který ke sbírce napsal předmluvu a básnířce předpovídal velkou budoucnost. Roku 1923 vydala své další dílo, divadelní hru Настасья Костёр (Nastasja Oheň) odehrávající se v 17. století.[2]

V prostředí přepychově si žijící bolševické nomenklatury však Barkovová dlouho nevydržela. Po konfliktu vyvolaném jejími komentáři, týkajícími se panského života kremelské smetánky, se rozešla s Lunačarským. Leninova sestra Marie Uljanovová jí pak roku 1924 pomohla najít práci v komunistickém deníku Pravda, kde působila další tři roky, a pak pracovala v zemědělském nakladatelství Сельколхозгиз. Roku 1926 vydala fantastickou povídku Стальной муж (Ocelový muž). V první polovině dvacátých let 20. století tak byla plně uznávána ze strany sovětských orgánů a její básně z tohoto období se stávají všeobecně známými. Hovořilo se o ní jako o "proletářské Achmatovové" a o mluvčí ženské tváře ruské revoluce.[2]

Odklon od základní sovětské komunistické linie byl však stále jasnější a v roce 1927 jí noviny přestávaly zveřejňovat příspěvky. Navíc se nikdy netajila svou lesbickou orientací[3]. V prosinci roku 1934 byla v souvislosti se stalinským terorem, vyvolaným vraždou Sergeje Kirova, poprvé zatčena. Důvodem byla její náhodně vyslovená věta Zabili prý nesprávnou osobu (Yбили, дескать, не того, кого надо)[2]. Byla odsouzena na čtyři roky, které v letech 1935–1939 strávila v pracovním táboře (gulagu) Karlag (Карагандинский исправительно-трудовой лагерь) v Karagandském kraji. Po vynesení rozsudku požádala lidového komisaře vnitra Jagodu o trest smrti, v čemž jí nebylo vyhověno. Napsala: Mám velmi chatrné zdraví – tuberkulózu plic, neustále zvýšenou teplotu, chudokrevnost a srdeční slabost. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu a naprosté bezradnosti v praktickém životě bude pro mě trest ve formě vyhnanství (například) znamenat pomalou smrt. Žádám proto trest nejvyšší.[3]

Po propuštění žila pod policejním dohledem v různých městech, pracovala jako vrátná a druhou světovou válku přežila v Kaluze. Roku 1947 byla znovu zatčena a roku 1948 odsouzena za kontrarevoluční činnost (jako důkaz posloužily i její básně) k deseti letům vězení v pracovním táboře v Intě v Komijské republice. Propuštěna byla v lednu roku 1956 díky amnestii. V době, kdy byla podruhé na svobodě, napsala především tři fantastické novely (všechny z roku 1957) Восемь глав безумия (Osm hlav šílenství), Как делается луна (Jak se dělá měsíc) a Освобождение Гынгуании (Osvobození Gynguany).[2]

Přes Chruščovovo odsouzení stalinismu byla roku 1957 znovu zatčena (důvodem byl na poště zachycený satirický příběh o vysokých sovětských funkcionářích) a jako recidivistka znovu odsouzena na deset let do sibiřského gulagu Ozerlag (Озёрный исправи́тельно-трудово́й ла́герь) poblíž Tajšetu v Irkutské oblasti na jihu Sibiře. Roku 1965 jí byl zbytek trestu změněn na vyhnanství v Domě tělesně postižených ve vesnici Potma v Mordvinské autonomní sovětské socialistické republice. Roku 1967 jí bylo na přímluvu Alexandra Tvardovského a Konstantina Fedina umožněno vrátit se do Moskvy, kde obdržela místnost v komunálním bytě (коммунальная квартира) a dostala důchod 75 rublů.[2]

V následujících letech psala i nadále verše, z nichž mnohé dosahují velké umělecké síly a patří k nejdůležitějším z tzv. "lágrové literatury" sovětského období. Již nikdy se nezbavila strachu z dalšího zatčení a kromě toho ji velice skličovalo, že její básně nemají šanci být zveřejněny. Učinila několik pokusů publikovat je a vždy byla odmítnuta, některé z nich však vyšly v samizdatu.[4] Zemřela 29. dubna roku 1976 na rakovinu hrdla. Teprve čtrnáct let po její smrti začaly být vydávány její knihy.[2]

Její básně z prvního tvůrčího období jsou ještě plné revolučního nadšení. Vyznačují se abstraktní romantikou a jsou hluboce originální. Obratně a bohatě využívají poetickou techniku a plné a účinně vyjadřují vzpurné aspirace bojující ženy. Její pozdější literární dílo bylo nalezeno v archivech KGB, neboť sloužilo jako důkaz proti ní v politických procesech. Od konce dvacátých let patří mezi její hlavní témata hladomor a všeobjímající strach ze zatčení. Pozdější poezie, psaná v gulagu a ve vyhnanství, nabývá niternější, reflexivnější podoby. Obsahuje kritiku uniformity a lidské stádnosti a vyzdvihuje ideál absolutní individuální svobody. Zároveň se v něm projevují pocity naprosté nezakotvenosti, absurdity, vyvržení a prázdnoty. Je výpovědí o velkém pekle jejího života a o šíleném náporu zloby, kterému musela čelit, o utrpení ženy v otrokářském světě násilí, hladu a sexuálního ponižování.[1]

• Женщина (1922, Žena), sbírka básní.
• Настасья Костёр (1923, Nastasja Oheň), historická divadelní hra o silné, vzpurné ženě, vůdkyni loupežnické tlupy ze 17. století.
• Русская поэзия ХХ века (1925, Ruská poezie 20. století), antologie uspořádaná I. S. Ježovem a J. I. Šamurinem, obsahující sedm autorčiných básní.[5]
• Стальной муж (1926, Ocelový muž), fantastická povídka o již starší ženě, která chce všechny své problémy vyřešit vytvořením umělého manžela.
• Серое знамя (Šedý prapor), dosud nepublikovaná povídka z roku 1927.
• Счастье статистика Плаксюткина (Štěstí statistika Plačkina), novela napsaná roku 1957 a vydaná až roku 1992 v knize Výbor. Z archivu gulagu, ve které je vylíčen typický sovětský zaměstnanec jako ztichlé a vyděšené stvoření.
• Восемь глав безумия (Osm hlav šílenství), fantastická novela napsaná roku 1957 a vydaná až roku 1992 v knize Výbor. Z archivu gulagu. Jde o dialog ďábla s vypravěčkou, ve které jí ďábel ukazuje obrazy života v SSSR a v zahraničí a různé varianty budoucnosti. Ústřední otázkou dialogu je, kde se bere zlo ve světě.
• Как делается луна (Jak se dělá měsíc), fantastická novela napsaná roku 1957 a vydaná až roku 1992 v knize Výbor. Z archivu gulagu, ve které autorka předpověděla dva budoucí kremelské převraty: odstavení Chruščova od moci roku 1964 a Gorbačovovu perestrojku osmdesátých let.
• Освобождение Гынгуании (Osvobození Gynguany), fantastická novela napsaná roku 1957 a vydaná až roku 2009 v knize Osm hlav šílenství: Próza. Deníky.
• Стюдень (Huspenina), satirická povídka napsaná roku 1963 a prvně vydaná až roku 2009 v knize Osm hlav šílenství: Próza. Deníky.
• Стихотворения (1989, Poezie), výbor.
• Возвращение (1990, Návrat), básnická sbírka.
• Избранное. Из гулаговского архива (1992, Výbor. Z archivu gulagu), poezie, próza, deníky, zápisníky, eseje.
• Избранные стихи (1998, Vybrané verše).
• Вечно не та (2002, Navždy to není), výbor z díla.
• Восемь глав безумия: Проза. Дневники (2009, Osm hlav šílenství: Próza. Deníky), výbor z díla.