Výchovný poradce

Výchovný poradce je učitel, který kromě své běžné pedagogické činnosti (např. učitelství na druhém stupni) zajišťuje také poskytování poradenských služeb ve škole. Jeho klienty mohou být žáci, rodiče, ostatní učitelé, a také samotné vedení školy.[1] V České republice je možné jej najít v každé základní, střední a vyšší odborné škole. Mezi hlavní činnost většiny výchovných poradců patří kariérové poradenství, dále poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, péče o žáky nadané a žáky neprospívající, řešení problémů spojených se školní docházkou a podílení se na řešení problémových situací ve škole.[2]

Rozsah přímé vyučování činnosti

Protože jde o učitele, kterému jeho funkce výchovného poradce přináší práci a povinnosti navíc, měl by mít podle § 3 Nařízení vlády České republiky č. 75/2005 Sb. snížený týdenní rozsah své přímé vyučovací činnosti:

  1. v základní a střední škole s počtem žáků
    • do 150 o 1 hodinu týdně,
    • do 250 o 2 hodiny týdně,
    • do 550 o 3 hodiny týdně,
    • do 800 o 4 hodiny týdně,
    • nad 800 o 5 hodin týdně,
  2. v základní škole speciální s počtem tříd
    • do 7 o 1 hodinu týdně,
    • do 12 o 2 hodiny týdně,
    • nad 12 o 3 hodiny týdně.

Funkci výchovného poradce může ve škole vykonávat i několik učitelů souběžně, důležitou roli hraje v tomto ohledu počet žáků dané školy. Rozsah jejich přímé pedagogické činnosti se pak snižuje podle toho, kolik je každému z nich ředitelem školy přiděleno studentů a tříd.[3]

Kvalifikační předpoklady výchovného poradce

Ředitel školy může do funkce výchovného poradce jmenovat kteréhokoli učitele. Ten musí absolvovat kvalifikační studium výchovného poradenství akreditovaného MŠMT ČR v rozsahu 250 hodin, aby mohl získat plnou kvalifikaci k výkonu této činnosti.[4]

Standardní činnosti výchovného poradce

Náplň i rozsah práce výchovných poradců na jednotlivých školách se mohou lišit. Vyhláška č. 72/2005 Sb. o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních vymezuje několik okruhů standardní činnosti výchovného poradce.[5] Jde o poradenskou, metodickou a informační činnost. 

Poradenské činnosti
  1. Kariérové poradenství a poradenská pomoc při rozhodování o další vzdělávací a profesní cestě žáků, tj. zejména: 
    • koordinace mezi hlavními oblastmi kariérového poradenství - kariérovým vzděláváním a diagnosticko-poradenskými činnostmi zaměřenými k volbě vzdělávací cesty žáka,
    • základní skupinová šetření k volbě povolání, administrace, zpracování a interpretace zájmových dotazníků v rámci vlastní odborné kompetence a analýzy preferencí v oblasti volby povolání žáků,
    • individuální šetření k volbě povolání a individuální poradenství v této oblasti ve spolupráci s třídním učitelem,
    • poradenství zákonným zástupcům s ohledem na očekávání a předpoklady žáků ve spolupráci s třídním učitelem,
    • spolupráce se školskými poradenskými zařízeními a středisky výchovné péče při zajišťování poradenských služeb přesahujících kompetence školy,
    • zajišťování skupinových návštěv žáků školy v informačních poradenských střediscích krajských poboček Úřadu práce České republiky a poskytování informací žákům a zákonným zástupcům o možnosti individuálního využití informačních služeb těchto středisek,
    • poskytování služeb kariérového poradenství žákům cizincům se zřetelem k jejich speciálním vzdělávacím potřebám. 
  2. Vyhledávání a orientační šetření žáků, jejichž vývoj a vzdělávání vyžadují zvláštní pozornost a příprava návrhů na další péči o tyto žáky, včetně spolupráce na přípravě, kontrole a evidenci plánu pedagogické podpory pro žáky s potřebou podpůrného opatření v 1. stupni.
  3. Zprostředkování vstupní a průběžné diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb a mimořádného nadání a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami nebo mimořádně nadané žáky ve školských poradenských zařízeních.
  4. Spolupráce se školskými poradenskými zařízeními při zajišťování podpůrných opatření pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a intervenčních činností pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami.
  5. Příprava podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ve škole, koordinace poskytování poradenských služeb těmto žákům školou a školskými poradenskými zařízeními a koordinace vzdělávacích opatření u těchto žáků.
  6. Poskytování služeb kariérového poradenství pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a zejména pro žáky uvedené v § 16 odst. 9 školského zákona. 

Metodické a informační činnosti
  1. Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy: 
    • v otázkách kariérového rozhodování žáků,
    • s přípravou a vyhodnocováním plánu pedagogické podpory,
    • s naplňováním podpůrných opatření ve vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,
    • s tvorbou a vyhodnocováním individuálních vzdělávacích plánů,
    • v práci s nadanými a mimořádně nadanými žáky. 
  2. Zprostředkování nových metod pedagogické diagnostiky a intervence pedagogickým pracovníkům školy.
  3. Metodická pomoc pedagogickým pracovníkům školy v otázkách kariérového rozhodování žáků, integrace, individuálních vzdělávacích plánů, práce s nadanými žáky apod.
  4. Předávání odborných informací z oblasti kariérového poradenství a péče o žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pedagogickým pracovníkům školy.
  5. Poskytování informací o činnosti školy, školských a dalších poradenských zařízení v regionu, o jejich zaměření, kompetencích a o možnostech využívání jejich služeb žákům a jejich zákonným zástupcům.
  6. Shromažďování odborných zpráv a informací o žácích v poradenské péči dalších poradenských zařízení a jejich zajištění v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů.
  7. Vedení písemných záznamů umožňujících doložit rozsah a obsah činnosti výchovného poradce, navržená a realizovaná opatření.[6]

Vyhláška popisuje tyto standardní činnosti v obecné a poměrně rozsáhlé rovině. Proto je důležité ve školách dbát na to, aby každý výchovný poradce měl přesně a konkrétně stanovenou náplň práce, tak aby byla v souladu s platnou legislativou a především aby vycházela z potřeb dané školy. Důležité je také přesně vymezit místo výchovného poradce v organizační struktuře školy, jeho práva, povinnosti, přímou odpovědnost a kompetence.[7]

Reference
  1. MERTIN, Václav; KREJČOVÁ, Lenka, eds. Výchovné poradenství. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 364 s. ISBN 978-80-7478-356-2. S. 21, 66.
  2. KNOTOVÁ, Dana, a kol. Školní poradenství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 264 s. ISBN 978-80-247-4502-2. S. 32–36.
  3. Nařízení vlády č. 75/2005 Sb. o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko psychologické činnosti pedagogických pracovníků.. www.msmt.cz [online]. [cit. 2017-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. (česky)
  4. MERTIN, Václav; KREJČOVÁ, Lenka, eds. Výchovné poradenství. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013. 364 s. ISBN 978-80-7478-356-2. S. 59.
  5. BERANOVÁ, Eva. Metodický průvodce výchovného poradce. 1. vyd. Praha: Raabe, 2014. 130 s. ISBN 978-80-7496-090-1. S. 3.
  6. Vyhláčka č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Zákony pro lidi [online]. [cit. 2017-11-14]. Dostupné online. (česky)
  7. KNOTOVÁ, Dana, a kol. Školní poradenství. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014. 264 s. ISBN 978-80-247-4502-2. S. 31.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.