Víska (vojenský újezd Hradiště)

Název vesnice se v historických pramenech objevuje ve tvarech: Dörfflas (1563), Dörffleß (1631), Dörfles (1785 a 1847).[2]

První písemná zmínka o Vísce je z roku 1563. Vesnici údajně okolo roku 1450 založili poddaní ze zaniklé vsi Pissikau, která měla stát přibližně jeden kilometr jižně od Vísky.[3]

Víska patřila k doupovskému panství. Roku 1613 ve vsi vypukl mor, na který zemřelo 59 lidí. Další morová epidemie vesnici postihla v roce 1625, kdy jí podlehlo 25 obyvatel. Po třicetileté válce ve vsi podle berní ruly z roku 1654 žilo pět sedláků, dvanáct chalupníků a dva poddaní bez pozemků. Hlavním zdrojem obživy býval chov dobytka, ale důležitou roli hrála také výroba příze a zpracování dřeva.[3]

Po zrušení patrimoniální správy se Víska roku 1850 stala obcí. V roce 1861 ve vsi fungovala cihelna, ale nejpozději na začátku dvacátého století už byla mimo provoz. Ke vsi patřil Jalový dvůr (Galdhof) s ovčínem asi 1,5 kilometru jihozápadně od vesnice, myslivna a puškařská dílna. Podle adresáře z roku 1914 zde fungovaly kafilérie, dva hostince, dva obchody, řeznictví, trafika, dva obchody s dobytkem a řemeslo provozovali tři tesaři, dva zedníci, kovář a kolář. Zdejší výroba plátna po zavedení strojní výroby během devatenáctého století zanikla.[3]

Severozápadně od Vísky vyvěral minerální pramen Marga. Voda z něj měla charakter alkalické kyselky s obsahem vápníku, železa a hořčíku. V roce 1894 pramen koupila firma Beneka, postavila u něj malý pavilon a začala vodu stáčet a prodávat v blízkém okolí. Ve větší míře začala vodu prodávat až firma Mattoni, která pramen v roce 1911 koupila a zřídila u něj malé lázně.[3]

Víska zanikla vysídlením v důsledku zřízení vojenského újezdu během první etapy rušení sídel. Úředně byla zrušena 15. června 1953.[3]

Víska stávala v katastrálním území Doupov u Hradiště a v okrese Karlovy Vary, asi sedm kilometrů jihovýchodně od Vojkovic. Nacházela se v nadmořské výšce okolo 630 metrů na jihozápadním úbočí vrchu Huseň (762 metrů). Oblast leží v centrální části Doupovských hor, konkrétně v jejich okrsku Jehličenská hornatina.[4] Půdní pokryv tvoří kambizem eutrofní. U zaniklé vsi pramení drobný potok, který je přítokem Lomnice.[5] Původní katastrální území vesnice měřilo 715 hektarů, z čehož bylo 439 hektarů polí, 140 hektarů luk, 108 hektarů pastvin a 4,5 hektaru lesa.[3]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí stála Víska v chladné oblasti CH7,[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −3 až −4 °C v lednu a 15–16 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 850–1000 milimetrů, sníh zde leží 100–120 dní v roce. Mrazových dnů bývá 140–160, zatímco letních dnů jen 10–30.[6]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 309 obyvatel (z toho 157 mužů), z nichž bylo 308 Němců a jeden cizinec. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 299 obyvatel: jednoho Čechoslováka a 298 Němců. I tentokrát všichni byli římskými katolíky.[8]