Kafilérie

Vedlejší živočišné produkty se dnes podle platné legislativy dělí podle rizikovosti do tří kategorií. Nejrizikovější jsou materiály 1. kategorie (zejména materiály související s BSE), následuje 2. kategorie (zejména těla uhynulých zvířat) a materiály 3. kategorie (zejména pro lidskou výživu nevyužívané části těl zvířat porážených na jatkách).

Vedlejší živočišné produkty se zpravidla třídí a odděleně sváží na separátní zpracování v asanačních podnicích. Ty mohou být vybaveny různým technologickým zařízením a používat různé povolené metody zpracování. Základní metodou, využívanou zejména při zpracování materiálů 1. a 2. kategorie je přesně definovaná tepelně tlaková sterilizace, která předchází dalšímu technologickému postupu. Při ní jsou VŽP nejdříve nadrceny na částice do velikosti 50 mm a pak zpracovány při tlaku min. 3 bary, teplotě min. 133 °C po dobu min. 20 minut. Takto sterilizovaný materiál je zbaven vody sušením (v destruktorech, sušárnách různého typu či s využitím odparek) a tím vznikne tzv. masokostní kaše. Ta je buď lisováním nebo extrakčními postupy rozdělena na tuk a živočišnou moučku. Tuk se dále čistí od vody a nečistot na dekantérech. Živočišná moučka se prosévá, mele a chladí.

Další osud vzniklých produktů závisí na kategorii materiálů, z kterých byly vyrobeny. Živočišná moučka vyrobená z materiálů 1. kategorie je určena zejména pro spálení ve spalovnách či cementárnách^[zdroj?!] (teplota 850 °C, po dobu 2 sekundy). Tuk z materiálů 1. kategorie může být spálen či využit pro technické účely. Moučka z materiálů 2. kategorie může být využita jako z 1. kategorie nebo může být využita jako hnojivo za stanovených podmínek či zpracována v bioplynových stanicích nebo v kompostárnách. Tuk z materiálů 2. kategorie je využitelný ke spálení či k technickým účelům. Živočišné moučky z materiálů 3. kategorie mohou být použity jako moučky předchozích kategorií, navíc je přípustné využití do krmiv pro nepotravní zvířata (zejména tzv. PET^[ujasnit] zvířata). Je zakázáno využití do krmiv pro hospodářská zvířata. Tuk z materiálů 3. kategorie může mít stejné použití jako předchozí tuky a navíc je využitelný do krmiv hospodářských zvířat.

Podrobně je třídění VŽP a jejich zpracovávání a využití vzniklých produktů obsaženo v legislativě Evropské unie, zejména NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 999/2001 a č. 1774/2002. Nově bylo v r. 2009 vydáno NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES)č. 1069, které vstoupilo v účinnost 4. března 2011 a nahradilo nařízení č. 1774/2002. Toto nové nařízení připouští využívání živočišných mouček vyrobených z materiálů 3. kategorie ke krmným účelům u hospodářských zvířat za podmínky nezkrmování proteinu pocházejícího ze stejného živočišného druhu (tzv. nekanibalistické využití). Aby však mohlo být uvedené zkrmování realizováno, bude se muset změnit i stále platné nařízení č. 999/2001, které takové použití zakazuje.

Během přepravy z jednoho do jiného členského státu Evropské unie je zavedeno následující barevné kódování:

• Materiál 1. kategorie = černý obdélník s textem "POUZE K LIKVIDACI"
• Materiál 2. kategorie = žlutý obdélník s textem "NENÍ URČENO KE KRMENÍ ZVÍŘAT" nebo "HNŮJ"
• Materiál 3. kategorie = zelený obdélník s textem "NENÍ URČENO PRO LIDSKOU VÝŽIVU"

Členské státy Evropské unie mohou zavést vlastní systémy značení pro VŽP, ale jen pocházejících z jejich území, a které na něm i zůstávají.

• Slovníkové heslo kafilérie ve Wikislovníku
• Encyklopedické heslo Pohodnice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Přehled zpracovatelů biologicky rozložitelného odpadu = Zpracovatelé VŽP