Václav Vojtěch Červenka z Věžnova

Narodil se roku 1636 v Turnově, kde byl vychován a získal základy vzdělání. Roku 1652 se odebral na gymnázium Tovaryšstva Ježíšova v Jičíně a studoval zde humanitoria. Poté odešel studovat do Prahy, kde byl jako stipendista Ferdinandovy nadace přijat mezi chovance konviktu sv. Bartoloměje. Získal titul mistra filozofie, poté absolvoval studia teologie.[2]

Vysvěcen na kněze byl v roce 1662 a první mši svatou odsloužil v Mnichově Hradišti.[2] Působil jako farář v Nové Vsi, od roku 1668 pak byl děkanem v Jičíně. V Jičíně se zvlášť stýkal s Bohuslavem Balbínem a na jičínské jezuitské koleji i s barokním básníkem Friedrichem Bridelem. V letech 1682–1689 působil jako arciděkan v Plzni[3] a vikářem plzeňského kraje.[2] V roce 1689 se stal kanovníkem v litoměřické kapitule.

Zemřel roku 1694[4] v Litoměřicích, přičemž jeho smrti předcházela mrtvice, po níž o něj pečoval proslulý lékař Mathias Ulben.[2]

Byl spisovatelem a historikem. Vedle pastýřských prací se zabýval velmi pilně českou historií. Zabýval se biografií o životě Albrechta z Valdšteina. Díky svým kontaktům s Bohuslavem Balbínem, P. Pěšinou, císařským knihovníkem Lamberciem a jinými získal mnoho informací, které pak zachytil ve svých knihách. Díky spisu: „Splendor et Gloria domus Waldsteinianae“, získal velikou důvěru hradeckého biskupa Jana Bedřicha z Valdštejna, který mu otevřel dveře k vyšším kontaktům.

Císař Leopold I. mu začal být nakloněn, dovolil mu užívat k historickým pracím svého archivu i císařské knihovny.

Získal postupně duchovní hodnosti, ale odměnou za historické, literární a pastýřské práce i erb a titul "z Věžnova".

Jeho krátký životopis sepsal Fortunát Durych.