Václav Vaněček

Narodil se v rodině soudce, studoval na gymnáziu v Benešově a na klasickém gymnáziu v Praze, kde roku 1924 maturoval. Poté absolvoval pražskou právnickou fakultu, roku 1929 získal titul doktora práv. I po vystudování zůstal na fakultě jako rektorátní koncipista a po roce 1934 rektorátní komisař. Zároveň se zúčastnil zahraničních vědeckých cest do Paříže a Berlína a v roce 1932 se habilitoval v oboru československých právních dějin. Stal se také učitelem na Archivní škole, jmenování profesorem zhatily události konce 30. let.[2]

Profesorem dějin státu a práva na právnické fakultě Univerzity Karlovy se tak stal až po roce 1945. Dne 25. února 1948 podepsal výzvu prokomunistické inteligence Kupředu, zpátky ni krok podporující komunistický převrat.[3] Byl členem Královské české společnosti nauk, od založení Československé akademie věd (ČSAV) v roce 1952 byl členem korespondentem a od roku 1973 byl její řádný člen – akademik. Na akademii byl na přání Václava Vojtíška v roce 1968 pověřen vedením tehdejšího Ústředního archivu ČSAV. Zde se mu podařilo vychovat řadu mladých archivářů a také zde našli uplatnění někteří vědci s pochroumaným politickým profilem.[4]

Publikoval podstatnou obecnou práci k československým dějinám státu a práva a právnímu postavení klášterů, vedle toho také řadu drobnějších studií, včetně polemických k pojmům staršího českého práva (kobylí pole, nestojte).

• Základy právního postavení klášterů a klášterního velkostatku ve starém českém státě (I. 1933, II. 1937, III. 1939)
• Kapitoly o právních dějinách Karlovy university (1934, 1946)
• Stát Přemyslovců a středověká „říše“ (1945)
• Prvních tisíc let… Předstátní společenská organisace a vznik státu u českých Slovanů (1949)
• České „kobylí pole“ jako právní instituce (1959)
• Dějiny státu a práva v Československu do roku 1945 (1964, 1970, 1976)