Václav Treitz

Narodil se v Hostomicích pod Brdy, jeho otec byl advokát. Po maturitě na gymnáziu v Benešově studoval na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Dalšího vzdělání se mu dostalo ve Vídni, kde působil u významného rakouského anatoma Josefa Hyrtla. Později působil jako lékař na Jagellonské univerzitě v Krakově. V roce 1855 se vrátil zpět do Prahy, kde se stal profesorem. Byl u nás první, kdo použil experimentu v patologii.

Popsal jednu z vnitřních hernií a řadu anatomických struktur.[4] Roku 1853 (nebo 1856[1]) objevil Musculus suspensorius duodeni, hladký sval, který byl později pojmenován Treitzův sval.[5] Plní funkci fixace dvanáctníku a tenkého střeva na vnitřní straně břišní dutiny.

V roce 1855 převzal katedru patologické anatomie na pražské lékařské fakultě. Dobudoval a v roce 1858 otevřel jako ředitel Ústav patologické anatomie pražské lékařské fakulty (až do roku 2000 pod názvem II. patologickoanatomický ústav, sídlící při VFN v Praze na Karlově náměstí).[1]

Kromě lékařství se Václav Treitz věnoval i činnostem spojeným s národním obrozením, je tedy považován za národního buditele. Ve svých 52 letech, 27. srpna 1872, spáchal sebevraždu požitím kyanidu draselného.

Pamětní deska na rodném domě čp. 71 (Tyršovo náměstí)

• Treitzův sval – již zmíněný sval
• Treitzův úhel – ostré zalomení duodenojejunálního přechodu
• Treitzův oblouk – (plica paraduodenalis), řasa pobřišnice mezi levou stranou flexura duodenojejunalis a středního ohraničení levé ledviny
• Treitzova fascia – povázka (vazivový obal svalu či skupiny svalů[6]) za hlavou pankreatu
• Treitzova fossa – důlek za slepým střevem
• Treitzova kýla – duodenojejunální hernie, známá též jako hernie retroperitonea
• Treitzova membrána
• Treitzův recessus
• Treitzův cévní svazek – dolní okružní žíla s levou tračníkovou tepnou v řase nástěnné pobřišnice
• Treitzův retrococcygeální sval

Je autorem dvou prioritních spisů, o retroperitoneální hermii (1856) a o uremické kolitidě (1859).[1]