Václav Robert z Kounic

Byl synem hraběte Michaela Karla z Kounic a jeho manželky Eleonory, rozené Voračické-Bissingen z Paběnic. Již od mladých let byl svým vychovatelem, spisovatelem Ferdinandem Schulzem a svou matkou veden k lásce k vlasti. 26. listopadu 1877 se oženil[4] s Josefínou Čermákovou (1849–1895)[5]), jejíž sestra Anna byla vdána za skladatele Antonína Dvořáka. Sama Josefína byla slavnou českou divadelní herečkou. Svou druhou ženu, také Josefínu (rozená Horová)[6], si vzal[7] 12. května 1908.[5] Václav měl sedm bratrů: Albrechta Vincence, Rudolfa, Jindřicha, Ferdinanda, Jiřího, Emanuela a Evžena a dvě sestry.

Po maturitních zkouškách na gymnáziu studoval práva[5] na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na Vídeňské univerzitě, kde také v roce 1873 promoval na doktora práv. Přitom se účastnil jako mimořádný posluchač přednášek na ekonomické škole v Táboře.

Od roku 1883 byl poslancem Českého zemského sněmu, do roku 1887 za Stranu konzervativního velkostatku, pak složil mandát a byl ihned zvolen znovu, nyní ovšem za mladočechy.[5]

Ve volbách do Říšské rady roku 1885 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Slaný, Louny atd.[8] Po volbách v roce 1885 se na Říšské radě připojil k Českému klubu (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci).[9] Jeho umístění na společnou českou kandidátní listinu bylo součástí taktiky, kterou tehdy prosadil František Ladislav Rieger, kdy se Český klub coby střechová parlamentní frakce českých poslanců snažil udržovat ve svém rámci všechny proudy české politiky, tedy staročeský, mladočeský i šlechtický.[10]

V roce 1887 se podílel na opětovné aktivizaci mladočeské strany a společně s poslanci Eduardem Grégrem a Karlem Adámkem svolal její 4. sjezd, na které se mladočeši začali jasně programově vymezovat proti staročeské reprezentaci. Zároveň toho roku podepsal výzvu mladočeských poslanců F. L. Riegrovi, aby zásadně rekonstruoval vedení poslaneckého Českého klubu.[11] Nakonec z Českého klubu odešel. V říjnu 1887 se uvádí jako jeden z šesti členů rodícího se mladočeského klubu na Říšské radě (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců). Kromě Kounice v něm zasedli ještě Gabriel Blažek, Emanuel Engel, Eduard Grégr, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[12]

Poslanecký post obhájil za stejný obvod ve volbách do Říšské rady roku 1891. Ve volbách do Říšské rady roku 1897 byl zvolen za kurii venkovských obcí, obvod Karlín, Český Brod atd., ale již 23. září 1897 na schůzi sněmovny byla oznámena jeho rezignace.[8] Jako poslanec se zasadil za osmihodinovou denní pracovní dobu dělníků, za rovnoprávný přístup žen k zaměstnání a zrovnoprávnění českého jazyka na univerzitě v Praze.

Po smrti svého bratra Albrechta roku 1897 převzal správu rodového majetku na jižní Moravě (Slavkov u Brna, Uherský Brod).

12. května 1908 (na své svatbě v Praze) daroval svůj palác vysoké škole v Brně[5][13] a zřídil nadaci pro stavbu studentských kolejí. Kvůli svým postojům byl také označován za „Rudého hraběte“.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Robert z Kounic na Wikimedia Commons
• Soupis pražských domovských příslušníků 1830-1910, Kounic, Václav (*1848)
• Významné osobnosti města Uherský Brod, Václav hrabě z Kounic (1848–1913) – politik, mecenáš
• Vyškovský deník.cz , Svatba Václava Kounice a Josefíny Horové