Václav Perek

Narodil se v Kamenici nad Lipou. Studoval práva na Univerzitě Karlově v Praze.[3] Působil jako právník a politik.[4] V roce 1887 se přestěhoval na Moravu, nejprve působil v Kyjově.[3] Od roku 1890 byl advokátem v Moravském Krumlově, který byl tehdy etnicky smíšeným městem s  vyhrocenou rivalitou mezi českou a německou populací. Později se přestěhoval do Prostějova.[2] Dlouhodobě zasedal jako člen městské rady v Prostějově.[3] Podílel se na českých spolcích a organizacích. Společně s Václavem Šíleným a Janem Rozkošným zakládal zemědělskou radu. Inicioval vznik Ústředního svazu českých hospodářských společenstev na Moravě. Stál u vzniku Českého pomologického ústavu, Pokusné rostlinářské stanice nebo Statistického úřadu zemědělského.[2][3]

Koncem 19. století se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1896 byl zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Prostějov, Plumlov. Mandát zde obhájil v zemských volbách v roce 1902.[6] V roce 1896 se na sněm dostal jako český kompromisní kandidát.[7] Šlo o společnou kandidátní listinu staročechů a mladočechů. Za ni kandidoval i ve volbách roku 1902.[8] Sám patřil k mladočechům, respektive k jejich moravské odnoži, Lidové straně na Moravě. V zemských volbách v roce 1906 neuspěl.[9][10] Roku 1905 přijal na jeho popud zemský sněm tzv. Lex Perek, který ošetřoval přijímání dětí do škol.[2] Šlo o důsledné rozdělení školských rad na české a německé a o prosazení principu, že vyučovací jazyk školy se má shodovat s národností dítěte. Podílel se tehdy i na dojednání tzv. Moravského vyrovnání.[3]

Ve volbách do Říšské rady roku 1911 neúspěšně kandidoval do vídeňského parlamentu za Lidovou stranu pokrokovou.[11] V druhém kole voleb ho porazil sociální demokrat Rudolf Bechyně.[12]

Patřil rovněž mezi zakladatele Československé společnosti rukopisné, ustavené v Praze v roce 1932 a zaměřené na obhajobu pravosti Rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, a  byl jejím prvním předsedou.

Zemřel v květnu 1940.[2][5]

• Nejdůležitější zásady nových zemských zákonů moravských z r. 1905 (1906) [13]
• Ochrana menšin národnostních dle mírových smluv a skutečné poměry v naší republice (1922) – s přílohami textu jazykového zákona a ustanovení mírových smluv o ochraně menšin [14]
• Rukopisy Královédvorský a Zelenohorský jsou pravé (1931) – výstřižky z odporných a marných bojů proti pravosti rukopisů [15]